Kapitola 1, část 2

Přes nesmírnou vzdálenost Tormansu je docela možné, že tři hvězdolety, které koncem epochy Rozděleného světa opustily Zemi, mohly k planetě doletět. Můžeme předpokládat, že z oblasti záporné gravitace se uprchlíci propadli do nulového prostoru, a odtud, přirozeně, sklouzli nazpět, přičemž v jediném okamžiku proletěli stovky parseků. Při naprosté neznalosti astronavigace byla zkáza hvězdoletů nevyhnutelná, ale čirou náhodou právě v místě, kde se vynořili z nulového prostoru, byla planeta s podobnými vlastnostmi jako naše Země. Dnes víme, že planety našeho typu nejsou žádnou zvláštností a vyskytují se zpravidla v každé hvězdné soustavě s několika oběžnicemi. Na tom by tedy nebylo nic neobvyklého. Ale planeta v galaktických šířkách, kde je hvězd poskrovnu, to je událost výjimečná. Ve starověku se říkalo, že bláznům přeje štěstí. A tak podnik utečenců ze Země, kteří se nedovedli podřídit nevyhnutelnému chodu historie, skončil úspěšně. Vydali se tehdy nazdařbůh k právě objevené temné hvězdokupě poblíž Slunce, aniž tušili, že skvrna, obklopená pásem temné hmoty, není složitá soustava neviditelné hvězdy, nýbrž propast, místo, kde se rozpadá podélná struktura prostoru, obklopující undulaci Tamasu. Prohlédl jsem ještě jednou zápisy paměťových strojů 121. skupiny 26. informačního střediska Velikého okruhu. Popisy obyvatel Tormansu jsou velice skrovné.

...

Altový hlas Fai Rodis umlkl a v sále Rady astronautiky zavládlo na okamžik úplné ticho. Pak se objevil na tribuně Vel Cheg, hubený muž se vzpurně trčící ryšavou kšticí. Celá Země ho dobře znala. Nejen jako přímého potomka znamenitého matematika Rena Bože, který div nezahynul při pokusu se směrovaným zářením, ale i jako teoretika pro navigaci paprskových hvězdoletů. Lidé, kteří viděli pomník Rena Bože, prohlašovali, že Vel Cheg je svému pradědovi velmi podobný. „Výpočty jsou skončeny a neodporují hypotéze, kterou tu vyslovila Fai.

Kapitola 1: Mýtus o planetě Tormans

Pokusila jsem se ve svém referátu zdůvodnit, proč pokládám expedici na Tormans za velmi důležitou. Dovolte mi, abych se v závěru zmínila o tom, jak planeta dostala své jméno. Ve starověku, ještě v éře Rozděleného světa, napsal Arthur Lindsay fantastický román o cestě na jednu z planet v souhvězdí Arktura. Byl to vlastně mýtus o planetě, na níž se soustřeďovaly všechny hříchy lidstva. Jmenovala se Tormans, což v tehdejším jazyce znamenalo Utrpení. Kniha vzbudila obdiv světové veřejnosti hlavně díky autorově nevyčerpatelné fantazii. Pro naši generaci to byla jen jedna z mnoha starověkých, dávno zapomenutých pohádek. Když jsme ale před dvaasedmdesáti lety — jak všichni víte — dostali z Velikého okruhu zprávu o podivné planetě rudého slunce v souhvězdí Rysa, vzpomněl si historik Kin Ruch na pravěký mýtus a nazval novou planetu Tormans."

prolog závěr

Ale co zna­menají dva tři měsíce práce ve srovnání s milióny světelných let, kterých by bylo zapotřebí, kdybychom musili překonávat

kosmické vzdálenosti obvyklou spirální cestou jako světlo, kdybychom neměli přímočarý paprskový hvězdolet!" Jako na ilustraci učitelových slov se vlak vnořil do dlouhého tunelu. Ve voze zaplálo opálové světlo a odstínilo neprůhled­nou tmu za oknem. A pak znenadání zazářila a otevřela se nedozírná planina, porostlá stříbřitou trávou. Široko do stran zakroužily vzdušné víry, zvednuté prudkou jízdou vagónů. Jasně modrý pruh v dálce označoval prastaré terasovité hory, mezi nimiž směrem k Indickému oceánu ležela náhorní ploši­na Revat. Byla docela blízko od stanice, a aby k ní dospěli, nepotřebovali mladí cestovatelé nic víc než vlastní nohy, do­statečně vytrénované v chůzi i běhu. Vzdálený břeh se dal uhodnout jen podle odstínů oblohy a slunce chýlícího se k západu. Tráva sekala poutníky do ho­lých nohou a vyvolávala svěděni pokožky, vítr jim ovíval záda suchým žárem. Stoupající vzdušné proudy obklopily jako mi­hotavá stěna řetěz plochých kopců. Když se vyšplhali k prů-smyku, mladí lidé ztuhli překvapením. Nečekaný les obrovi­tých sekvojí zakrýval střed náhorní roviny. Čtyřiatřicet širo­kých cest, podle počtu hlavních vektorů Velikého okruhu, se rozbíhalo z lesa ke svahům okolních kopců, jejichž kolmé stěny z hnědorudého čediče byly pokryty basreliéfy. Žáci je neprohlíželi a hlavní cestou z bílého kamene zamířili k lesu. Jen dva kulaté sloupy z černé žuly označovaly vchod. Pod vysoko vztaženými větvemi sekvojí zeslábla oslepující sluneč­ní záře a ustal šelest větru. Neúprosná moc vysokánských kmenů nutila žáky zmírnit krok a ztišit hlas, jako by vstoupili do tajemné říše, vzdálené od celého světa. Vyměňovali si vzrušené a zvědavé pohledy, čekali cosi neobyčejného. Když ale vstoupili na hlavní plochu, pod neúprosný jas oblohy, zdál se jim pomník Temného plamene příliš prostý. Model kosmické lodi měl podobu polokulovité kupole z tem­ně zeleného kovu a byl rozdělen širokou přímou trhlinou, jako by byl rozťat obrovitým mečem. Kolem základny pod kruhovým výběžkem byly rozestaveny sochy lidí. Podnoží pa­mátníku tvořila pevně stočená spirála ze světlého, zrcadlově zářícího kovu, zapuštěného do černého kamene. Počet postav byl u každé z oddělených částí jiný. Na západní straně pět, na východní osm. Žáci rychle pochopili jasnou symboliku. „To je smrt, která stojí mezi astronauty zahynulými na Tormansu a těmi kdo se vrátili na zem zažbleptla Ajoda soucitně. Učitel jen mlčky sklonil hlavu.

prolog

Dozvěděl jsem se přibližně, že paprskový hvězdolet se nepohybuje ve spirále jako světlo, nýbrž že ji jakoby přetíná ve směru její podélné osy, a využívá při tom anizotropie prostoru. Zdá se, jako by hvězdolet vzhledem k času stál na místě a celá spirála se otáčela kolem něho..." Kimi zrudl a bezmocně potřásl hla­vou za všeobecného smíchu svých spolužáků. „Špatně se Kimimu odvděčujete," zvedl učitel nespokojeně ruku. „Nová mapa vesmíru má ještě mnoho míst, která jsou dostupná jen matematickému ohmatávání jednotlivých jevů." Pohlédl na ztichlé žáky a dodal: „Kimi neřekl ještě jednu dů­ležitou věc. Oblasti záporné gravitace v kosmickém prostoru byly známy už dávno. Ale teprve před třemi stoletími se zjisti­lo, že jsou to vlastně průlomy z našeho světa do Tamasu čili do nulového prostoru. Kdysi v nich beze stop mizely mezi­hvězdné koráby cizích civilizací, neuzpůsobené pro pohyb v záporné gravitaci. Daleko většímu nebezpečí je vystaven paprskový hvězdolet. Při sebemenší chybě ve vyrovnávání

fravitačních polí riskuje, že sklouzne buď do našeho prostoru akti, nebo do antiprostoru Tamasu. Návrat z Tamasu je ne­možný. Nevíme prostě, co se tam děje s našimi předměty: dochází-li k okamžité anihilaci, či zda všechny aktivní procesy naráz ustávají a hvězdolet se promění v horu absolutně mrtvé masy. Teď si tedy umíte představit, jak obrovské riziko zna­menal start Temného plamene. Lidé se toho však odvážili. Možnost proniknout v jediném okamžiku ke stanovenému bodu kdekoli ve vesmíru stála za všechna rizika. Vždyť ještě nedávno bylo něco podobného pouhou fantazií. Zdálo se, že neexistuje způsob, jak vyřešit problém doléhající jako prokle­tí na všechny civilizace Velikého okruhu, které se dosud moh­ly vzájemně poznávat jen na obrazovkách Vnějších stanic. Ód té doby uplynulo tři sta let. Nejvzdálenější kosmické světy jsou pro nás dnes na dosah ruky. V praxi ovšem netrvá cesta jen pouhý okamžik. Musíme připočítat dobu potřebnou k pro­niknutí do nulového prostoru, i čas, který zaberou složité vý­počty při určování bodu výstupu. A také přibližovací manévr znamená zdržení, protože hvězdolet musí užít obyčejných anamezonových motorů a subsvětelné rychlosti

Prolog, hodina býka

„Je těžké si to představit, ale .neviditelné slunce Tamasu', to zní rozhodně zajímavě!" vpadl do referátu Rer.

„A neviditelná planeta, obydlená bytostmi, které stejně jako my touží proniknout do bezedných prostor našeho vesmíru!" zazněl Ivettin hlas v zadní řadě.

„A celé hvězdné systémy, galaxie se zápornou gravitací, se zápornými vlastnostmi gravitačních polí tam, kde u nás jsou kladné, s mrtvou nehybností místo našeho pohybu. Všechno úplně obráceně!" připojila se Ajoda, opřená lokty o měkkou okenní předprseň.

„Abych nezapomněl na galaxie. Jejich klasické formy znali už první vynálezci teleskopů," pokračoval Kimi, „ale bylo zapo­třebí několika staletí, než je začali chápat jako reálný odraz vesmírné struktury; jako vlákna, či správněji jako pásy naše­ho světa, prostoupené pásy Tamasu a spolu s ním stočené v nekonečnou spirálu. Ukázalo se, že světlo i ostatní záření se nikdy nešíří vesmírem přímočaře, nýbrž že se stáčejí do spirá­ly, jejíž závity se s narůstající vzdáleností od pozorovatele stále víc uvolňují. Vysvětlila se pulsace světelných vln a jejich zkracování při průniku do hloubi spirály, i zdánlivý rozptyl hvězd a galaxií v nejvzdálenějších závitech. Vědci rozřešili i Lorentzovu rovnici s jejím relativním zanikáním času a na­růstáním hmoty při světelné rychlosti. A při dalším kroku po­chopili nulový prostor jako hranici mezi světem a antisvětem, mezi světem Šakti a Tamasem, kde se vzájemně vyrovnávají a neutralizují protilehlé body prostoru, času a energie. I nulo­vý prostor má tvar spirály, podobně jako oba světy, ale..." Mladík se odmlčel. „Pořád si ještě nedovedu představit, jak vzniká možnost pohybovat se v něm, dosáhnout skoro oka­mžitě libovolného bodu kdekoli ve vesmíru.

prolog 6

„Jen si to představte!" zvolal Kimi. „Oni se domnívali, že změ­na povrchového náboje částice mění všechny vlastnosti hmo­ty, transformuje .normální' hmotu našeho světa v antihmotu, takže při jejich střetnutí musí nutně dojít k úplné anihilaci! Dívali se na čerň nočního nebe, a nedovedli pochopit, že sku­tečný antisvět je tady, vedle, černý, neproniknutelný, nezachy-titelný přístroji zaměřenými na jevy našeho jasného světa..." „Neplaš se, Kimi," přerušil mladíka učitel, „děláš chybu, když tak špatně posuzuješ předky. Právě v období Rozděleného světa se věda stala vedoucí silou společnosti. I tehdy se šířily ' podobné nespravedlivé soudy o vědeckých předchůdcích. Ale jejich omyly závisely přece na vědecké úrovni doby, v níž žili. Jen si zkuste na okamžik představit, že objevovali stovky ele­mentárních částic mikrosvěta a nevěděli ani, že to všechno jsou jen různé aspekty pohybu v různých rovinách anizotrop-ní struktury prostoročasu."

„Opravdu?" Kimi se zarděl až po uši. Učitel přikývl a rozpačitý chlapec pokračoval v referátu, ale už s mnohem menší vervou:

„Antisvět, černý svět, označili vědci v kódovém jazyce jako Tamas, podle oceánu inertní energie ve staroindické filozofii. Je ve všech směrech protichůdný našemu světu, a proto naši­mi smysly absolutně nezachytitelný. Speciálními přístroji, kte­ré v porovnání s obvyklými pozemskými jsou jakoby obráce­né naruby, podařilo se teprve nedávno poprvé zaregistrovat vnější obrysy Tamasu. Nevíme, jsou-li v něm podobná sou­hvězdí a planetární soustavy jako v našem světě, nazývaném Šakti. Ale podle zákonů dialektiky by měl pohyb hmoty exis* tovat i tam."

Hodiny býka, prolog 5

z ostatních přednášek. A někdo z vás, kdo horuje pro kosmo-fyziku, třeba Kimi, připraví si na zítřek referát o prvních pa­prskových hvězdoletech, abyste pochopili zařízení i práci po­sádky na Temném plameni. Potom zajedeme na plošinu Re-vat, k pomníku zbudovanému na počest expedice. Teprve pak ze záznamu plně pochopíte, co se tehdy udalo." Dva dny nato se žáci posledního ročníku školy SP ŠC 401 vesele usazovali pod průzračnou kupolí obrovitého vagónu Spirální dráhy. Sotva vlak nabral rychlost, objevil se v hlav­ním koridoru Kimi a ohlásil, že je připraven přednést svůj referát. Ozvaly se energické protesty. Žáci dokazovali, že se nemohou soustředit, protože výhled po obou stranách je ne­smírně zajímavý. Učitel nakonec všechny usmířil radou, aby si poslechli referát v půli cesty, až bude vlak protínat čtyři sta kilometrů široký ovocnářský pás, což představuje dvě hodiny jízdy.

Jakmile se objevily nedozírné, geometricky pravidelné řady ovocných stromů v místech bývalé pouštní stepi Děkana, in­staloval Kimi v koridoru malou promítačku a doprovázel svůj výklad barevnými snímky. Hovořil o tom, že teprve objev spirální podoby vesmíru pomohl lidem rozřešit problém mezi­hvězdných letů na nekonečné vzdálenosti. O bipolárním uspo­řádání světa věděli matematikové už v epoše Rozděleného světa, ale fyzikové té doby zkomplikovali celou věc naivními představami o antihmotě.

Hodina býka, prolog 4

„Měli jste na mysli planetu Tormans?" začal konečně učitel. „Známe přece jenom ji!" odpověděli žáci sborem. „Kolik bylo dalších, podobných?"

„To vám nemohu říci bez podrobných informací," usmál se učitel skoro bezmocně. „Jsem historikem Země, a civilizace ostatních planet znám jen povšechně. Nemusím vám přece připomínat, že k odhalení složitého historického procesu ci­zích světů je třeba velmi hluboko proniknout do podstaty je­jich ekonomiky a sociální psychologie. Jinak bychom se neli­šili od svých předků, kteří jednali často překotně a bez zralé úvahy. Vyprávěl jsem vám o planetách zaniklých vlastní ne-rozumností. Existovaly však světy, jejichž obyvatelé se vzá­jemně nezabíjeli, a přece tam rozumný život skončil, jak se říkalo ve starověku, přirozenou cestou. Myslící větev života na nich vymřela, jako nutně zanikají jednotlivé druhy zvířat, a stejně i člověk, jestliže podcení poznatky biologických jevů v jejich historickém vývoji. Veliký okruh pak osídlí vymřelé planety novými obyvateli, kteří jsou nejlépe uzpůsobeni pro život v podmínkách nového světa. Nestane se to však dříve, dokud Okruhem nezazní signál smrti, oznamující, že na zmí­něné planetě nežije už ani jediný člen původní civilizace." „Vždyť neznáme pořádně ani historii Tormansu," podotkla os­týchavá Kunti. „Všichni jsme o ní samozřejmě četli, ale jistě ji pochopíme mnohem lépe teď, když jsme prostudovali dějiny Země."

„Tím spíše, že planeta je osídlena potomky pozemšťanů a vše­chny procesy jejího společenského vývoje jsou analogické s našimi," souhlasil učitel. „To je dobrý nápad. Požádám Dům historie, aby nám půjčili kompletní záznam paměťového stro­je o expedici na Tormans. Na promítání se musíme připravit. Dohodněte se s rozmisťovací centrálou, aby vás uvolnili.

Prolog 3

„Puna se zeptala nepřesně," zvedl se podsaditý černovlasý Kimi a obhlédl své spolužáky, z nichž se mnozí horlivě hlásili o slovo a samou netrpělivostí div neposkakovali. „Máme to snad chápat tak, že ve vývoji společnosti mohou existovat jen dvě možnosti? Buď přechod k vyššímu, komunistickému zří­zení, nebo všeobecný zánik? Cožpak se nevyskytují plane­ty, jejichž obyvatelé by při odlišném společenském systému dosáhli vysokého stupně civilizace a nezanikli přitom na ná­sledky předčasného poznání? Platí-li vývojový zákon obecně, musí mít nutně výjimky. Kolik jich je?" Učitel asi minutu přemýšlel se zrakem upřeným na poloprů-svitný zelený panel katedry, kde se při přednáškách rozsvěco­valy nejrůznější informace a číselné údaje. Podivuhodná historie planety Tormans byla senzací uchova-
nou v paměti starší generace. Jeho mladí žáci ji samozřejmě také znali, protože o epopeji hvězdoletu Temný plamen bylo vytvořeno mnoho knih, filmů i písní. Třináct hrdinů velkolepé události je zvěčněno v sousoší z jiskřivého narudlého kamene na malé náhorní plošině Revat, v místě, odkud se kosmická loď vydala na svou pouť. Třída mlčky čekala. Žáci vyšších ročníků měli dostatečný tré­nink v trpělivosti a sebeovládání. Obě vlastnosti byly pro kaž­dého mladého člověka nutným předpokladem, aby mohl začít a úspěšně splnit Herkulovy činy.

Prolog 2

„Nebo na jiných planetách, objevených mnohem později," do­dal učitel. „Mají mohutnou vrstvu blankytné atmosféry, prů­zračná moře i čisté řeky, teplá slunce, prostě všechno, co je nutné k životu. A přece tam vanou větry jenom nad mrtvými písky. Šum větru, poryvy bouře nebo hukot mořského příboje jsou jediné zvuky narušující ticho obrovské prázdnoty. Myslí­cí život zde nesmyslně vyhubil sám sebe i všechno živé, jakmi­le jenom poodhalil sílu atomové a kosmické energie." „My jsme ty planety přece znovu osídlili?" „Ano, ale jaký to má význam pro ty, jejichž stopy se před milióny let proměnily v prach a nezachovaly nic, z čeho by­chom mohli pochopit, jak a proč zničili sebe i všechen život vlastní planety!"

Mezi stolky proklouzla Ajoda, tichá dívka, jejíž málomluv­nost v sobě tajila zároveň silné vnitřní emoce. Celá třída se shodovala v názoru, že Ajoda je podobná pravěkým dívkám jižní Asie, které nosily ve vlasech nebo za pasem dýky ostré jako břitva a dovedly jich neohroženě užívat k uhájení vlastní cti.

„Právě jsem četla o mrtvých civilizacích naší Galaxie," prone­sla altovým hlasem, „které nebyly vyhubeny, ani se samy ne­zničily, ale jsou prostě mrtvé. Výzkum podobných planet může někdy přinést lidstvu neocenitelnou zkušenost. Chtě­la bych takovému bádání věnovat celý svůj život," dodala dívka tiše.

„Myslím, že se uchylujeme od otázky, kterou položil Lark," řekl učitel.

Prolog 1

Na škole třetího cyklu začal poslední školní rok.Po jeho uplynutí čekalo žáky tříleté období Herkulových činů, kdy pod vedením vybraných instruktorů bu­dou pracovat na zvolených úkolech. V přípravě na samostat­nou činnost věnovali děvčata a chlapci zvýšený zájem ději­nám lidstva na Zemi a porovnávali je s mnoha ostatními civi­lizacemi dalekých světů Velikého okruhu. Otevřela se blankytně modrá okna s vrchními opalizujícími skly. Za nimi se téměř neslyšně ozýval pleskot vln a šelest vánku v listoví, ta věčná hudba přírody, zvoucí ke klidnému rozjímání. Ticho ve třídě, zamyšlené oči... Učitel právě skončil přednášku. Bez hluku spustil závěsy přes veliké obrazovky, stiskl knoflík a promítačka stereovidea se zasunula pod katedru. Pak se posadil a se zalíbením pozoroval soustředěné tváře před se­bou. Věděl, že chvilku mlčení vystřídají záhy otázky, tím zví­davější, čím hlouběji zapůsobil na mladé lidi nastíněný obraz historie. Učitel čekal na jejich dotazy, snažil se uhodnout, co asi žáky dnes nejvíce zaujalo a čemu z jeho přednášky třeba neporozuměli.. Snad psychologii lidstva z konce epochy Rozděleného světa... ? Nebo hrozným davovým psychózám, které vedly ke zničení kultury a vyvraždění nejlepších lidí? Učitelovy úvahy se přetrhly, když u dvou různých stolků vstali současně hoch a dívka. Pohlédli na sebe udivenýma očima a vzápětí zvedl chlapec ruku dlaní vzhůru, jak bylo při otáz­kách zvykem. „Znamená to," začal mladík, „že veškerá historická zkušenost potvrzuje nevyhnutelné vítězství vyšších forem nad nižšími, a to jak ve vývoji přírody, tak i v jejich proměnách?" „Správně, Larku, ovšem s výjimkou zvláštních shod okolnos­tí, ostatně ojedinělých, jako všechno, co vybočí z obvyklých hranic dialektického procesu vyrovnávání rozdílů," odpověděl učitel. „Jako třeba na Zirdě, kde na mrtvých rozvalinách rostou je­nom černé máky?" zeptala se Puná a vypjala do výšky svou nevysokou postavičku.

Co dál?

A dál nastane veliké překvapení, protože tady na těchto stránkách začne vycházet po kouskách celý scifi román Hodina Býka. Proč? Protože u nás vyšel již v roce 1987 a co já vím, tak se nedá sehnat ani v bazaru, ani ji snad nikdo nikde na netu nepublikoval. Snad se na mě nikdo nebude zlobit. A následuje první kousek: Ivan Jefremov: Hodina Býka. (hodina býka nebo též hodina démona je dvě hodiny po půlnoci)

Rozlišení II

Dále se knihy rozlišují podle toho co vlastně hrdinové dělají. Například heroická fantasy obvykle znamená, že putují, získají složitě nějaký předmět, a zachrání tím svět. Oproti tomu je docela dost knih zabývajících se válečnými scénami. A to jak z oblasti fantasy (například warhammer) tak i sci-fi Kde se většinou používají nové zbraně, zbroje a podobně (třebas warhammer 40k, Hvězdné Války, Hvězdná pěchota) nebo alespoň jsou konflikty roztažené na mezihvězdné vzdálenosti cestobváním po jiných planetách (třeba série žoldnéř). Každopádně fakt je, že se v těchto knihách dost často objeví moudré myšlenky, které by tam člověk nehledal.

Rozlišení I

A abych začal psát taky nějaký skutečný post, a ne jen uvítání. Tak bychom si mohli na začátku rozebrat o jaké literatuře tu vlastně hodlám psát. Lidé už od nepaměti mají tendence si vyprávět příběhy. Z toho některé mají reálný základ, jiné ne. A zkráceně řečeno, budeme se tu zabývat literaturou, která má z toho reálného základu obvykle relativně málo. (Tedy pokud pomineme pana Danikena a další jemu podobné, kteří tvrdí, ,že lidstvo bylo vlastně vytvořeno mimozemšťany, a tudíž podle nich má naopak scifi ten nejpevnější možný základ, protože se jedná o 100% pravdu.) Prostě a jednoduše řečeno, pokud v dané knize vystupují postavy nadpřirozené, tak se jedná o fantasy literaturu, a pokud jde o světy s vyvinutou technikou, tak jse o science fiction. Vědecká fikce totiž fujguje na základě skutečné vědy, jen si tam autor něco přidal. (zítra)

První zápis

Vítám kohokoliv kdo tohle bude číst, protože by mě to potěšilo. Obávám se však, že jelikož jde o první post na novém blogu, tak je podobná aktivita skoro vyloučena, protože než se objeví v jakémkoliv katalogu či seznamu, tak tenhle první post již dávno zapadne do hloubi archivu. Ale abych vás uvedl do situae, o co tady jde a půjde. Budou tu popisy, ukázky a recenze knih z oblasti science fiction a fantasy.