Monday, July 30, 2007

Smutné písně

Čísi ruce podaly Vede lehký hudební nástroj s širokou, plo¬chou resonanční deskou a strunami na dlouhém hmatníku. Pod ženinými prsty zazněly táhlé zvuky prosté a tklivé melo¬die jako kanoucí slzy. „Prosba o kulku," řekla Veda a její zvučný altový hlas naplnil rozlehlou palácovou komnatu. „Pošli mi, Bože, smrtící kulku, neboť bez konce je tvé milosrdenství..." opakovala Čedi. „Jak mohla společnost člověka zřejmě klidného a statečného přivést tak daleko, že prosil raději o kulku?" Druhá píseň jí připadala ještě neuvěřitelnější: Šťastný, kdo mrtev jsi! Letouny zahřměly, tanky se valí a střely prší a živí zsinalť hrůzou se tetelí a hory mrtvých se vrší...
Veda Kong zpívala, hlavu skloněnou k teskně zvučícím strunám, a na jejích rtech, stvořených k upřímnému úsměvu, se objevil dosud neznámý trpký rys. Sotva zmizel Vedin obraz, Fai vstala a řekla hořce: „Veda Kong dovedla z nás nejlépe procítit bezmezné utrpení, kterým prošli naši předkové." Pak otevřela boční stěnu devítinožky a vytáhla kosočtvercovou hrací skříňku na krystalové vlnění. Zvedla ji na roztažených prstech levé ruky a přejela nad ní několikrát pravou dlaní. Zazněla mohutná a zlověstná hudba, řítila se jako lavina, a v ní tonuly a zajíkaly se disonanční akordy protáhlých tónů. Ale přidušené žalostivé zvuky sílily, slévaly se, a nakonec vířily jako smršť prokletí a výsměchu. Čedi se bezděky přikrčila.

Friday, July 13, 2007

Rysy tváře

V období Velikého okruhu se typ pozemského člověka zdokonalil. Až do konce éry Společné práce, vyznačující se míše¬ním nejrůznějších ras a národností, existovaly dvě hlavní antropologické kategorie: neandertaloidní s pevnou, masivně stavěnou kostrou, a cromagnoidní, jemnější skladby a vysokého vzrůstu, senzitivnější a psychicky labilnější. Bylo úkolem genetiků, aby z každé skupiny vybrali nejideálnější vlastnosti a spojili je v harmonický celek, což se jim podařilo v průběhu epochy Velikého okruhu. V éře Spojených rukou byla čistota typu ještě výraznější, jak viděla Cedi, když srovnávala asketický, jakoby z kamene vytesaný Fain obličej s měkkými rysy Védy Kong. Fai Rodis představovala další stupeň v procesu zvyšování energie a univerzality člověka, jak ho mohla vědomě vyvinout jenom společnost, která se vyhýbala zhoubné specializaci. Byla po všech stránkách statnější a tvrdší nežli žena z éry Velikého okruhu. Jevilo se to v obrysech silného těla s pevnou kostrou a hlavou posazenou na vysoké, ale nikoli štíhlé šíji, v neústupném pohledu očí, jejichž rozestup byl větší než u Védy, i v přiměřeně širším čele a masivnější bradě. Kromě vnějších rysů větší fyzické i psychické síly lišila se Fai Rodis od Védy i vnitřně. Jestliže k Védě by se každý přimkl bez výhrad a s důvěrou, Rodis jako by měla kolem sebe kruh, jehož hraníce se daly překonat jen s námahou. Veda vzbuzovala v lidech lásku na první pohled, Fai úctu smíšenou s bázní. Veda Kong se obrátila k neviditelnému posluchačstvu: „Zazpívám teď dvě písně z válečného období éry Rozděleného světa, které nedávno přeložil Tir Tvist. Melodie zůstala beze změny."

Friday, July 06, 2007

Film

Dlouho nepoužívaný černý robot přicupital k pohovce. Fai z něho vyňala ještě zapečetěný hvězdicovitý krystal paměťového stroje a rozbalila fólii. Granátově rudá barva slibovala lyrickou biografii. Několik manipulací, a před vysokou, šedě potaženou stěnou vyvstal živoucí zjev. Stereofilmy z éry Velikého okruhu nebyly o nic horší než současné a Veda Kong přes uplynulá staletí vstoupila do pokoje a posadila se do moderního křesla z jemně pleteného kovu naproti Rodis a Čedi. „Zapojila jsem pátý paprsek," zašeptala vzrušeně Fai. „Sama film také uvidím poprvé. Je z posledního desetiletí jejího života, když skončila dešifrování válečné historie ze čtvrtého období éry Rozděleného světa..." Čedi se usadila na vzdáleném konci pohovky, a tak viděla zároveň Vedu Kong i Fai Rodis, jako by seděly proti sobě. Dvě ženy z různých epoch. Veda z éry Velikého okruhu, Fai z éry Spojených rukou... Každá školačka na Zemi znala Vedu Kong, průzkumnici podzemních skladišť, hrdinku starých pohádek, milenku dvou vynikajících mužů své doby, Erga Noora a Dara Větra, i přítelkyni legendárního Rena Bože. Čedi porovnávala známý obraz historicky s živou pokračovatelkou jejího díla. Fai si nemusela razit cestu horami kamení a nástrahami bezpečnostních zařízení. V hlubinách vesmíru, ve vzdálenosti nepředstavitelné i pro lidi z epochy Védy Kong, našla Rodis celou planetu, která jako by se zachránila z tehdejší kritické doby pozemského lidstva. Čedi si s dětinským nadšením prohlížela Vedin jemný obličej s laskavýma šedýma očima a zasněným úsměvem, s hlavou malinko skloněnou pod tíhou silných copů. Její dívčí postava zůstala věkem nedotčena, ale Čedi se zdálo, že ve srovnání s filmy z mládí proniká celou Vedinu bytost nějaký tajný žal.