Tuesday, January 31, 2006

Úvodní řeč

Před udivenými Tormanťany se místo pokřiveného obrazu Zeta Uga objevila krásná žena s něžným a silným hlasem, neuvěřitelně jim podobná. „Lidé a vládci Jan-Jachu! Přišli jsme ze Země, z planety, která zrodila a živila vaše předky. Náhoda vás přenesla do hlubin vesmíru, pro nás dříve nedostupných. Teď jsme schopni je překonat a přicházíme k vám jako pokrevní příbuzní, abychom se s vámi spojili v úsilí o dosažení lepšího života. Nikdy jsme nebyli něčí nepřátelé a přicházíme k vám plni dobrých úmyslů. Nic nás vzájemně nerozděluje a můžeme se dokonale pochopit. Prosíme, abyste nám dovolili přistát na vaší planetě. Chceme vám vyprávět o životě na Zemi a předat vám všechno dobré a užitečné, co sami známe. Posádku našeho hvězdoletu tvoří třináct lidí stejných jako vy, je nás jen hrstka ve srovnání s množstvím obyvatel na Jan-Jachu. Neznamenáme pro vás žádné nebezpečí, přijmete-li nás jako hosty na své planetě. Naučili jsme se vaši řeč, abychom se vyhnuli chybám a nepochopení."

Monday, January 30, 2006

Vystoupení

Přistřihla si ještě víc vlasy, aby plné vynikla hrdá linie její šíje. Pečlivě učesaná, s černými kučerami na skráních a bez jediné ozdoby, usedla Fai do křesla před obrazovku, aniž vyměnila jediné slovo se svými druhy. Tichá známá melodie Ochrany elektronických spojů nerušila napjaté ticho ve hvězdoletu. Hluboké, kovově zabarvené údery oznámily začátek projevu jednoho z vládců planety. Obrazovka zůstala ještě chvíli prázdná, pak se na ní objevil nevelký člověk v rudém plášti, pošitém podivně stočenými zlatými hady. Jeho pleť vypadala světlejší než u ostatních Tormanťanů. Nezdravá otylost změkčovala ostré zářezy kolem širokých úst s úzkými rty, malé chytré oči mu jiskřily rozhodností a zároveň neklidně těkaly, jako by se bál pustit cosi ze zřetele. Olla zadržela povzdech nevole i rozčarování a úkosem pohlédla na Fai Rodis. Ta však zůstávala lhostejná, jako by ji zjev člověka na obrazovce ničím nepřekvapil. Zetrino Umrog si přejel malou rukou začínající pleš a vysoké čelo zbrázděné příčnými vráskami. „Lide Jan-Jachu! Veliký Čojo Čagas mi přikázal, abych tě upozornil na nebezpečí. Na našem nebi se objevil vetřelec přicházející z černého a mrazivého vesmíru. Kosmická loď řízená nepřátelskými silami. Vyhlašujeme na celé planetě výjimečný stav, abychom odrazili nepřítele. Následujeme příkladu svých předků, jejich moudrosti z doby, kdy vládl Ino Kay, i odvahy všeho lidu, který zahnal nezvané cizince ve století Moudrého zákazu. Ať žije Čojo Čagas!" „To snad stačí. Vládce se vyjádřil jasně, ne?" šeptla Olla za řídicím pultem. Fai kývla na souhlas, Olla otočila modrou kuličku až k zarážce a zapojila naplno už dříve nařízený mechanismus stereo-vize. Obraz Zeta Uga se zatřásl, roztříštil ve změť barevných čar a zmizel. Fai ve zlomku vteřiny stačila zachytit výraz strachu na vládcově tváři, pak vstala a postavila se do hlavního ohniska. Hleděla upřeně do kosočtverce centrálního paprsku, koutkem oka se ale mohla vidět na obrazovkách jako v zrcadle.

Friday, January 27, 2006

Co s tím?

„Tak nás objevili," řekl Grif s odstínem smutku v hlase a otočil se k Fai Rodis. „Co uděláme?" Ale dřív než stačila Rodis odpovědět, rozsvítila se velká obrazovka a objevil se známý hlasatel. „Naléhavá zpráva! Slyšte všichni! Slyšte hlášení ze Středu Moudrosti!" Tormanťan hovořil úsečně, důrazně, jako by uprostřed každé věty vyštěkl. Zopakoval zprávu o hvězdoletu a skončil slovy: „Zítra o desáté hodině promluví přítel Velikého Čojo Čagase, sám Zet Ug. Všichni nechť poslouchají Střed Moudrosti!"
„Co budeme dělat?" opakoval otázku Grif Rift a ztlumil opakované hlášení.
„Mluvit s Tormansem! Po proslovu Zeta Uga přerušíme přenos a já se objevím na všech obrazovkách s prosbou, aby nám dovolili přistát. Olla Dez už se na situaci připravila," Fain obličej zrůžověl mírným rozčilením. V určenou dobu se celá posádka sešla u obrazovek pro spojení s planetou. Nastal nejdůležitější okamžik. Kvůli němu podnikli jako poslové Země neuvěřitelnou cestu na paprskovém hvězdoletu. Všechno záleží na tom, jak se vyvinou vztahy mezi nezvanými hosty a Tormanťany. lépe řečeno jejich vládci. Neboť rozhodnutí té malé hrstky lidí, možná že jen samotného Čojo Čagase, určí „vůli" Tormanťanů a úspěch či neúspěch pozemské expedice. Signální hodiny nad odražečem stereoobrazovky ukazovaly čas hlavního města planety. Fai Rodis odešla na nějakou dobu do své kabiny a vrátila se čtvrt hodiny před vystoupením Zeta Uga. Šaty pro tuto příležitost si připravila zřejmě už dřív. Byly z nadýchané látky rudě zlaté barvy, jež byla na Tormansu velmi oblíbená. Narudlý odstín činil Fainy známé rysy neústupnější a tvrdší, málem hrozivé. A její pohyby vypadaly jako záblesky rudého tormanského slunce.

Wednesday, January 25, 2006

Objeveni

Cože?" zvolali jedním hlasem Čedi, Vir i Tivisa. ..Každý dnešní člověk na Zemi je tak uvážlivý ve svých činech, že srovnání s vládci dřívějších dob musí dopadnout v jeho neprospěch. Chybějí mu vnější známky moci, i když ve skutečnosti je v poměru k nim jako opatrné našlapující obrovitý slon před vylekaným a prchajícím jelenem." „Vládce, a vylekaný?" rozesmála se Olla. „To je protimluv." „Ale právě v tom se projevuje dialektická jednota," dodala Fai. Podobné diskuse se mnohokrát opakovaly, až náhle nastal konec klidného zkoumání planety. Gen Atal, který měl právě noční službu u rádiových přenosů, pln obav zburcoval Fai, Grífa a Čedi. Všichni čtyři se sešli před tmavou obrazovkou, v níž zářila jen úzká čára indikátoru s přerušovanými záblesky oscilace. Zapojili překladový stroj a z reproduktoru alikvotních tónů zněla teď slova: „Pozorovací stanice potvrdily zprávu hlavní observatoře na Zadní polokouli. Kolem naší planety krouží neznámé nebeské těleso, pravděpodobně kosmická loď. Orbita kruhová, úhel k rovině rovníku čtyřicet pět, výška dvě stě, rychlost..." „Dovedou vypočítávat i oběžné dráhy," zahučel Grif. „Rozměry kosmického tělesa podle předběžných zpráv jsou značně menší, než měl hvězdolet, který se u nás objevil ve století Moudrého zákazu. Další hlášení pozorovacích stanic v osm hodin ráno."

Sunday, January 22, 2006

Touhy

„A ty bys to chtěla, nestyděla by ses?" zeptala se Čedi Daan. „Měla bych možnost uvidět skutečné vládce nad životem a smrtí ostatních lidí. Už ve škole třetího cyklu mě ohromně zajímaly knihy o mocných králích, vojevůdcích, pirátech a tyranech. Všechny pohádky Země jsou jich plné, ať patřily jakékoli národnosti." „To není správné, Ollo!" řekla Čedi. „Právě oni připravili lidstvu největší utrpení." „Byli mezi nimi i mudrci a hrdinové," nepřišla Olla do rozpaků. „Hrozně ráda bych se s podobnými lidmi setkala!" Založila ruce za hlavu, opřela se o opěradlo pohovky a zasněně přivřela oči. Fai Rodis pohlédla upřeně na inženýrku spojovací techniky. „Čedi má v určitém směru pravdu," řekla. „Ale chápu také Ollu Dez..."

Friday, January 20, 2006

Jména

Pozemšťané pochopili, že tito čtyři lidé s Čojo Čagasem v čele jsou skutečnými vládci nad všemi a nad vším. Jména tormanských obyvatel zvučela většinou jednotvárně. Aby se lépe rozeznávala, skládala se obvykle ze tří částí. Jen lidé z vyšších společenských kruhů měli jména o dvou slovech. Čtyři hlavní vládci planety se nazývali Čojo Čagas, Gento Ši, Kando Leluf a Zetrino Umrog. Kromě jména Čojo Čagase bylo u ostatních dovoleno používat zkratek. A tak se do omrzení v neměnném pořadí opakovalo Gen Ši, Ka Luf, Zet Ug vždy po jménu Čojo Čagas, jež znělo jako magické zaklínadlo primitivních předků. Olla Dez žertovně poznamenala, že všichni pozemšťané se svými jmény o dvou slovech by na Tormansu patřili k vládnoucí třídě.

Tuesday, January 17, 2006

Zvláštní postavení

Podobné postavení měli umělci. Z miliónů se vybírali jen jedinci. Pro ně se pak vytvářely nejlepší životní podmínky, měli právo účinkovat v libovolných představeních, filmech i na koncertech. Jejich jména byla vábničkou pro diváky, kteří se drali o místa v divadelních sálech. Byly to „hvězdy" zbožňované stejně jako sportovci a nemusili vykonávat už žádnou jinou činnost. Nebylo tu zřejmě možné, aby jako umělec mohl vystupovat kterýkoli člověk, jenž vlastní pílí dosáhl vysoké umělecké úrovně. Vůbec se zdálo, že celý život na Tormansu se vyznačuje úzkým profesionalismem, který lidi citově ochuzoval a zužoval jejich rozhled. Ale třeba to byl jen mylný dojem astronautů, vyvolaný náhodným výběrem materiálů a informací. Definitivní odpověď mohl dát jen přímý styk s planetou. V televizních a rozhlasových přenosech se věnovalo mnoho pozornosti malé skupince lidí, všemu, co řekli, kam jeli, o čem se radili, a na čem se usnesli. Ze všeho nejčastěji se objevovalo jméno Čojo Čagase, jehož názory na nejrůznější jevy v životě společnosti vyvolávaly nezměrné nadšení a byly opěvovány jako výraz nejvyšší státnické moudrosti. Možná že výroky Čojo Čagase byly pro obyvatele Tormansu z nějakého důvodu velmi důležité? Jak to mohli posoudit cizinci vznášející se šest tisíc kilometrů nad planetou? Přes vytrvalá hlášení o projevech a cestách Čojo Čagase a jeho tří nejbližších spolupracovníků, kteří s ním tvořili Radu čtyř, nejvyšší orgán na planetě Jan-Jach, nikomu z astronautů se dosud nepodařilo je spatřit. Lidé, jejichž jména se vyslovovala nejčastěji, byli vlastně všude a nikde. Jen jednou při přenosu z hlavního města bylo vidět, jak ulicemi Středu Moudrosti proudí mohutné davy a nadšeným řevem pozdravují pětici automobilů, připomínajících obrněné vozy ze starověkých dob Země a namáhavě se prodírajících shlukem lidí. Za temnými skly nebylo vůbec nic vidět, ale Tormanťané v zajetí masové psychózy křičeli a gestikulovali jako při sportovních zápasech.

Thursday, January 12, 2006

Úspěšní

Úspěchům vědy, uměleckým pořadům nebo historickým objevům a úvahám, které v pozemských přenosech zaujímaly hlavní místo, věnovali na Tormansu minimální pozornost, nehledě k tomu, že naprosto chyběly zprávy z Velikého okruhu. Neexistovaly tu celoplanetární diskuse o změnách společenského uspořádání, o projektech nebo zdokonalování velkých staveb či o důležitých výzkumech. Nikdo tu nevyzdvihoval závažné problémy, aby je jako na Zemi přednesl různým Radám či osobně některému z nejlepších mozků lidstva. Zato se v přenosech objevovala spousta filmů o krvavé minulosti, o dobývání přírody či masových sportovních hrách, které tu zabíraly nejvíce času. Lidem ze Země připadalo divné, že sportovnímu zápolení přihlíželo obrovské množství lidí, kteří se soutěží neúčastnili, ale z neznámého důvodu je zápasy sportovců nejvyšší měrou vzrušovaly. Teprve mnohem později pochopili, v čem to spočívá. Sportovních soutěží se účastnili jen pečlivě vybraní lidé, kteří celý svůj čas věnovali úmornému a tupému tréninku ve svém oboru. Pro ostatní tu místo nebylo. Fyzicky i psychicky slabí Tormanťané zbožňovali své vynikající sportovce jako malé děti. Působilo to směšně, až protivně.

Sunday, January 08, 2006

Bengál

Když se vysílaly přenosy přímo ze stadiónu, z podniku, z ulic města či dokonce z obytných čtvrtí, byla hlasatelova řeč doprovázena svištivým hlukem, který astronauti zpočátku přičítali nedokonalé technice. Ukázalo se však, že se obyvatelé Tormansu vůbec nenamáhají, aby hluk odstranili. Motory vozidel řvaly a třaskaly, nebe se otřásalo rykem letadel. Tor-manťané přitom hovořili, pískali i hlasitě pokřikovali bez nejmenšího ohledu ke svému okolí. Tisíce malých tranzistorových přijímačů ještě rozmnožovaly všeobecný řev z neuspořádané směsice hudby, zpěvu i hlasité řeči. Jak mohli obyvatelé planety vydržet ten neutuchající rámus, který jen pozdě v noci poněkud zeslábl, to bylo pro lékařku i bioložku na Temném plameni dokonalou záhadou. Jak postupně vnikali do cizího života, objevili pozemšťané při vysílání celoplanetárních zpráv zvláštní rys. Program se obsahem natolik lišil od přenosů na Zemi, že zasluhoval podrobnější studium.

Thursday, January 05, 2006

A nyní zpět na Tormans

Možná že filmy z historie planety utišovaly přirozený stesk Tormanťanů po někdejší rozmanitosti rodné přírody? Převážná většina obyvatelstva bydlila teď v ohromných městech a divoký život ve volných stepích či lovecké výpravy do lesů, dřímajících pod jasnými hvězdami, patřily nenávratné minulosti. Pozemšťany překvapovalo, že obyvatelé planety musili chodit vždy oblečeni. Nikdo se nesměl objevit ve společnosti ani doma v přítomnosti cizích lidí jinak než s tělem zakrytým. Ženy nosily nejčastěji volné krátké haleny s dlouhými širokými rukávy a stojatým límečkem, stažené měkkým, obvykle černým pásem. K tomu buď široké kalhoty, nebo sukně sahající až po kotníky. Muži měli oblek téměř stejný, jen haleny byly o něco kratší. Pouze mládež směla nosit kalhoty nad kolena. Při veřejných shromážděních nebo slavnostních příležitostech si lidé oblékali šaty ze světlých pestrých látek a přes ně krátké pláště nebo přehozy s bohatou výšivkou. Oděv se zdál pozemšťanům pohodlný a jednoduchý. Odpovídal nejen teplému podnebí na planetě, ale byl vhodný i pro práci v nejrůznějších podmínkách. Nádherné kombinace odstínů rudé a žluté barvy se líbily zřejmě hlavně ženám a hodily se dobře k temné barvě jejich pleti i k černým vlasům. Muži dávali přednost fialově šedé a purpurové, jejichž kontrasty uplatňovali zejména na límcích a rukávech. Část Tor-manťanů měla na levé straně hrudi naležato přišité kosočtverce s jakýmisi znaky. Jak Čedi zpozorovala, všem lidem, v jejichž kosočtverci se blyštěl znak podobný lidskému oku, se prokazovala mimořádná úcta.

Sunday, January 01, 2006

Nový rok

Veselé vánoce a šťastný nový rok přeji. Jen by mě tedy zajímalo, jestli to tu vůbec někdo čte pravidelně, mohli byste se mi podepsat do komentářů abych měl tušení? Bylo by to od vás moc pěkné taky něco připsat.