Místo přistání

Po první dávce magnetické stimulace, připravené Evizou, se "výsadkáři" hned rozešli. Cítili se v přiléhavých skafandrech nezvykle stísnění a nesví. Ale musili si zvykat, do přistání zbývalo jen pár dní. Tenoučký kovový obal, který ani sebemíň nebránil pohybu, vyvstal náhle jako neviditelná stěna mezi nimi a zbývající posádkou. Navenek zůstávalo všechno jako dřív, ale při diskusích o nejbližších plánech už neexistovalo jednolité "my", nýbrž "oni" a "my". Na signál, že hvězdolet je připraven , označila hlavní observatoř Nebeské stráže místo pro přistání. Temný palmen měl dosednout na široký povlovný mys při jižním pobřeží rovníkového moře, asi tři sta kilometrů od hlavního města. Zvětšené snímky ukázaly jednotvárný výběžek, porostlý vysokými tmavými křovinami, vklíněný do šedozeleného moře. Místo i moře vypadaly naprosto opuštěně, což vzbuzovalo obavyastronautů, kteří měli zůstat ve hvězdoletu. "Kraj bez lidí je základní podmínkou pro přistání paprskového hvězdoletu. Vždyť jsme na to Radu čtyř sami upozornili," připomněl kolegům Grif Rift. "Mohli vybrat místo někde poblíž města," řekla Olla Dez. "Stejně by nám nedovolili všem vystoupit." "Zapomínáte, Ollo," řekla nevesele Rodis, "že nedaleko od města by stěží zabránili přístupu zvědavců. Ale tady postaví kolem dokola hlídky a nikdo se k našemu korábu nedostane." "Ale dostane! Sám se o to postarám," prohlásil Grif s nečekaným zápalem. "Prorazím v křovinách zacloněný koridor, který se bude otvírat jenom na zvukové heslo. Místo vstupu sdělím Fai po videopaprsku. A budete k nám moci posílat hosty, samozřejmě vítané." "Přijdou i nevítaní," poznamenala Rodis. "O tom nepochybuji. Ale Neja zastoupí Atala, a společně odrazíme jakékoliv nebezpečí.

Oblečení

"A takhle se hodláte objevit před tormanťany?" zazněl v pozadí Grifův hlas. Rodis okamžitě pochopila co ho znepokojilo. "Jistěže ne!" obrátila se k Riftovi. "My ženy si oblékneme krátké sukénky, které se nosí v tropickém pásmu, a navléknem pelerínky." "Snad by byly lepší haleny, jaké nosí Tormanťanky," podotkla Tivisa. "Zkusíme to. Možná že budou vhodnější," souhlasila Rodis. "Pro muže navrhuji tropický oblek," řekl Vri Norin. "Šortky by šly, ale košile bez rukávů budou soustřeďovat pozornost na našekovové ruce, namítal Grif Rift. "Ženské halenky by byly vhodnější i pro muže." "Je to divné, že Tormanťané se doma i na ulici tak navlékají."

Další doplňky

Všichni si připevnili k pasu oválné schránky pro destrukci produktů metabolismu, na ramenou jim zářily proužky přístrojů pro videozáznamy a trojůhelníková zrcátka s přeledem na všechny strany. Na pravou ruku si navlékli signalizační náramek pro spojení s hvězdoletem prostřednictvm osobního robota a do jamky mezi klíčními kostmi umístili váleček pro vzdušné proudění. Čas od času proběhla mezi tělem a skafandrem vzduchová vlna, působící jako příjemná masáž. Vzduch unikal záklopkami na patách a nezasvěcencům se mohlo zdát, že kovové tělo hraje mohutnými svaly. Fai Rodis přehlédla své druhy, najednou cizí a vzdálené v chladné záři přiléhavého kovu.

Oblékání do skafandru

"Dáme se do toho! Kdo bude asistovat, vy Ollo a Neja?" "Bez Neji by to nešlo," potvrdila Olla Dez. "Zavolejte jí tedy," a Fai první překročila práh komory biologické kontroly. Procedura při oblékání byla zdlouhavá a nepříjemná. Uplynula drahná doba, než se všech sedm astronautů sešlo v kruhovém sále. Mladičká Čedi Daan byla ve skafandru poprvé a musila si teprve zvykat na pocit, že má dvojí kůži. Nemohla ootrhnout oči od Fai, která se v přiléhavém úboru zdála ztělesněním krásy ženského těla. Černá barva ještě zdůrazňovala její bledý obličej a průzračně zelené oči.

Oči a jejich barvy

Ale vraťme se k očím. Největší oblibě se těšily čistě zelené oči, jako mám já," usmála se Fai. "podle biologických zákonů zdraví a síly je to zcela přirozené." "A kdo z nás by byl na druhém místě?" "Čedi se svýma temně modrýma očima s fialovým odstínem. Další v pořadí pak byly oči šedé, hnědé a bleděmodré. Vzácností, a proto velmi ceněné, byly oči topasové barvy, jako má Eviza, nebo zlatožluté u Olly. Ale byly považovány za démonické, protože se podobaly očím dravých šelem." "Pro muže zřejmě žádná kritéria neexistovala?" zeptala se Eviza. "Zelené oči se u nich patrně nevyskytovaly, a soudě podle literatury, ani tmavě modré," pokrčila Fai rameny. "nejčastěji se mluví o očích šedých jako ocel, nebo světle modrých jako led. Byly známkou pevné vůle a opravdových energických mužů, kteří si podřizovali své okolí, a byli vždy připraveni užít pěstí nebo zbraní." "Podle toho bychom se měli obávat Grifa Rifta a Vira Norina," rozesmála se Eviza. "Grif je opravdu velitelská povaha, ale Vir je příliš měkký i na muže éry Spojených rukou," namítla Olla Dez. "Nechme oči očima, stejně se musíme navléci zde do toho kovu a nadlouho se rozloučit s dotekem vlastní pokožky," povzdechla Eviza a přejela si dlaní po rameni a obnažené paži gesten člověka, zvyklého od dětství důkladně pečovat o své tělo.

Oči

Fia si zamyšleně prohlížela tváře svých druhů. Zdáli se bledí ve srovnání s osmahlými obyvateli planety Jan-Jach a proto jim poradila, aby všichni ploykali pigmentační pilulky. "Neměli bychom si změnit i barvu očí, aby byly stejně černé, jako mají Tormanťané?" zeptala se Eviza. "Ne, porč?" namítla Rodis. "Ať zůstanou takové, jaké jsou. Jen jim přidáme trochu víc lesku. Dá se to zařídit, Evizo?" "Pod podmínkou, že budu mít čtyři dny na sérii chemických simulací!" "Čtyři dny dostanete, a udělejte nám oči zářící jako hvězdy, ať všude na planetě už zdaleka poznají pozemšťana!" "Zajímalo by mě, jaké oči by se nejvíc líbily našim vzdáleným předkům, když ještě nedovedli libovolně měnit jejich barvu," řekla Olla. "Fai například zná vkus lidí z éryRozděleného světa." "Vkus v oněch dobách byl velmi rozdílný, záliby nejasné a neopodstatněné. Kráse nevím proč se tehdy vyžadovala hlavně u žen. Literární díla, fotografie i filmy vypočítávají rozličné ženské přednosti, o mušských se téměř nemluví.