Řízení země

„Část obyvatelstva nezpůsobilá k vyššímu vzdělání, uplatňuje se tedy ve výrobě nebo při nejjednodušších pracích." „U nás neexistuje prostý lid, ani skupiny, ani vládci. Zákonem je pouze přání lidstva, vyjádřené souhrnným míněním. Na to máme přesné stroje." „Není mi jasné, jakou cenu má názor jednotlivých osob, neznámých a nekompetentních." „Nekompetentní osoby na Zemi nemáme. Každý závažný problém veřejně studují milióny vědců a tisíce ústavů. O výsledcích se informuje celá veřejnost. Drobné otázky mohou rozhodovat příslušné ústavy, dokonce i jednotliví lidé, ale v koordinaci s Radami pro hlavní směr ekonomiky." „Ale existuje přece nějaký vrcholný řídící orgán?" „Neexistuje. Podle potřeby, za mimořádných podmínek, se ujímá řízení podle své kompetence jedna z Rad; například Rada ekonomiky, zdraví, cti a práva, astronautiky. Jejich rozhodnutí a nařízení prověřují jednotlivé Akademie." „Vidím, že u vás panuje nebezpečná anarchie, a pochybuji, že styk s vámi přinese lidem na Jan-Jachu nějaký užitek. Náš klidný a šťastný život by se mohl narušit... Odmítám přijmout hvězdolet. Vraťte se na svou anarchistickou planetu, anebo pokračujte ve svých toulkách v propastech vesmíru." Čojo Cagas povstal, vzpřímil se v celé své výšce a namířil ukazováčkem přímo na Fai Rodis. Tři ostatní členové Rady čtyř vyskočili a svorně pozdvihli ruce dlaněmi k sobě, což byl na Tormansu projev nejvyššího souhlasu a obdivu. Pobledlá Fai Rodis učinila rukou uklidňující gesto. „Prosím, abyste o tom ještě pár minut přemýšlel," řekla hlasitě. „Musím se spojit s naší planetou, dřív než učiníme rozhodné kroky..."

Rozmluva o národě

„Ten, kdo vám velí a má zastupovat vládce vaší planety, ať vysvětlí, proč jste se tu objevili," pokračoval. Fai mu jasně a stručně vyprávěla o expedici, o pramenech, z nichž se lidé dozvěděli o existenci planety Jan-Jach, i o příhodě s třemi hvězdolety, které odletěly ze Země na počátku éry Spojeného světa. Zvrácen v křesle, Čojo Čagas chladně naslouchal, nohy v bílých kamaších opřené o měkkou podložku. Čím povýšenější však byla jeho póza, tím zřetelněji vyciťovali pozemšťané zmatek v duši předsedy Rady čtyř. „Stále ještě nechápu, cizinci, za koho mluvíte. Jste všichni vesměs mladí!" řekl Čojo Čagas, jakmile Fai skončila svou zprávu prosbou, aby Temný plamen směl na Tormansu přistát. „Jsme lidé Země a mluvíme za naši planetu," odpověděla. „To vidím, že jste ze Země, ale kdo vám přikázal mluvit právě tak, a nejinak?" „Nemůžeme hovořit jinak," namítla Rodis, „jsme tu jako součást lidstva. Každý z pozemšťanů by mluvil stejně, snad jen jinými slovy nebo jasněji." „Lidstvo? Co to je?" „Obyvatelé naší planety." „Tedy národ?" „Pojem národa u nás existoval ve starověku, než se celá planeta spojila v jedinou rodinu. Ale chcete-li užívat ten výraz, pak tedy mluvíme jménem jediného národa Země." „Jak může národ hovořit bez svých zákonných vládců? Jak může neorganizovaná skupina, tím spíše prostý lid, vyjádřit jednotný a užitečný názor?" „Co však rozumíte pod pojmem prostý lid?" zeptala se opatrně Fai Rodis.

Veliký Čojo Čagas

„Temný plamen je připraven k rozhovorům," řekla Olla s mírným nádechem vítězoslávy ve hlase. Tormanťanská výslovnost jí činila trochu potíže. Technik v blankytném obleku se konečně probral z překvapení, řekl tlumeně cosi nesrozumitelného do krychličky na pružné nožce, vyslechl odpověď a zvedl pobledlou tvář. „Připravte se. Vyberte ze svého středu někoho, kdo dobře ovládá jazyk Jan-Jachu a umí se uctivě chovat. Přepínám vás do sídla Rady čtyř!" Na obrazovce se objevil velký pokoj, ověšený vertikálně řasenými závěsy z těžké malachitově zelené látky. V popředí stál kulatý stůl s masivními nohami, vyřezávanými do tvaru pazourů s dlouhými drápy. Na stole osamoceně ležela namodralá opalizující koule a na slunečně žlutém koberci stála čtyři křesla ze stejně zelené látky jako závěsy. Zadní stěnu pokoje zakrývala astronomická mapa, slabě zářící nad černou skříní s dveřmi zdobenými pestrými a jemnými vzory. Vysoká lampa s bledě modrým stínidlem, lemovaným zeleným pruhem, vrhala světlo na čtyři vážně vyhlížející muže v křeslech. Tři z nich halil stín; v popředí seděl vysoký štíhlý člověk v bílém plášti, s obnaženou hlavou a prošedivělými vlasy. Tvrdě vykrojená ústa neharmonovala s krátkým tupým nosem. Měl pronikavé protáhlé oči a vysoko zvednuté obočí, jako by se usilovně snažil cosi pochopit. Olla Dez mohla být spokojená. Čojo Ča-gas působil dojmem vládce, a nesporně jím také byl. Fai Rodis ve zlatorudých šatech si stoupla do ohniska. Čojo Čagas se napřímil a dlouho si prohlížel ženu ze Země. „Vítám vás, i když jste přišli bez pozvání!" řekl konečně, Kdybychom měli žádat o pozvání a čekat na odpověď, uplynulo by několik tisíc let! pomyslila si Fai a rty se jí pohnuly v sotva postřehnutelném úsměšku. Na to vládce okamžitě reagoval stažením obočí.

Rozhovory

„Kdo ho teď potřebuje?" zachmuřil se zlostně první muž. „Ti, co donekonečna mluví o neotřesitelných pravdách knih, dopravených k nám z Bílých hvězd. Jestli ale pocházíme z planety těch cizinců a všechno se tam tak změnilo, pak..." „Dost! Čtyřka má oči a uši všude," skočil mu do řeči první. „Raději mlčme." Jako na znamení se lidé rozešli na svá místa u stolů. Oko videokamery se přeneslo do laboratoře vybavené soustavou přístrojů a stěnou se sítěnými klíckami, v nichž se hemžilo něco živého. Postávali tu starší lidé ve žlutých pláštích a také hovořili o pozemském hvězdoletu. „Neuvěřitelné se nakonec uskutečnilo," řekla žena s legračními cůpky, jaké na Zemi nosily jen mladé dívky. „Celá tisíciletí jsme popírali, že kolem nás existuje rozumný život s vysokou kulturou, nebo jsme to považovali za největší vzácnost. Ve století Moudrého zákazu přiletěl jeden hvězdolet, ale teď se objevil další, a ke všemu s našimi přímými příbuznými. Jak bychom ho mohli nepřijmout?" „Psst," naznačil jí úplně pozemským gestem starý sehnutý Tormanťan, aby mlčela. „Tam," a ukázal prstem nahoru, „se ještě nevyjádřili." A znovu se lidé rozešli jako na nevyslovený rozkaz. Pohled kamery se přemístil do vysokého sálu s obrovskými sloupovi-tými stroji, kotly a rourami. Náhle všechno zmizelo. Tmavě modré oko přijímače zhaslo, nazelenalý svit ozářil oko filt-rátoru a bylo slyšet trhanou tormanťanskou řeč. Astronauti, kteří se zdrželi v jídelně, rychle pospíchali k pozorovatelům. Tmavá obrazovka znovu zazářila. V těsné kabině, připomínající obyčejný automatický videofon, seděl starší Tormanťan v modrém oděvu. Začal mluvit do malého mikrofonu a snažil se vysvětlit pozemšťanům parametry zvláštní linky. Olla Dez okamžitě připojila nařízenou stereovizi Temného plamene. Tormanťan sebou trhl a znehybněl údivem, když na své obrazovce spatřil posádku hvězdoletu.