Přistání

Pozemšťané s pocitem stesku vzpomínali na svěží zeleň Tibetu, jak ho viděli naposled ze stejné výšky. Souběžné hrany rozťatých horských hřbetů, dlouhé řady na-těsnaných jehlanů i labyrinty suchých údolí na nekonečných náhorních plošinách Jan-Jachu se zdály bledě skořicové s fialovým nádechem. Tu a tam tenká vrstva porostu vrhala na rozbrázděnou neúrodnou půdu čokoládový stín. Obrovité vyvřeliny tmavošedé lávy vyznačovaly oblast rovníkových zlomů. Půda zde měla cihlovou barvu a s rostoucí vzdáleností od lávových polí byla stále žlutější. Symetrické brázdy písečných dun členily pusté pobřeží, a planeta vypadala neobydlená. Když se ale pozemšťané zadívali pozorně, zjistili, že podél velkých řek a v nížinných pánvích, kde se půda modrala mlžnými opary, byly rozlehlé plochy rozděleny do pravidelných čtverců. Pak se ukázaly cesty, zelené ostrovy měst a obrovské tmavohnědé skvrny vodního rostlinstva v mořských mělčinách. Oblaka tu netvořila nadýchané chomáče, zřasené pruhy či cáry oslnivě bílých ploch jako na Zemi, ale kupila se v zrnitých a šupinovitých valech nad oceány Přední i Zadní polokoule. Hvězdolet byl zachvácen vibrací. Grif Rift zapnul ochlazova-če. Koráb se řítil dolů, obklopen stříbrným mračnem. Přetížení způsobené bržděním nezastihlo tentokrát posádku v magnetických komorách, nýbrž v amortizačních křeslech a na pohovkách. A znovu, jako by bezděčně respektovali neviditelnou stěnu, sesedli se lidé v kovových oblecích na pohovce odděleně od ostatních astronautů.

Kapitola 5, V zahradách Coamu

Neja Cholli, která zaujala místo Gena Atala pod kupolí hvězdoletu, se probudila tupým řevem vnějších zvukových lapačů. Uvědomila si, že Temný plamen přešel na nízkou oběžnou dráhu se zapojeným ochranným polem. Na obrazovce vnitřního stereovidea uviděla piloty hvězdoletu v živé zábavě s Fai Rodis. Sestup kosmické lodi určitě zburcoval celou planetu. Dal se očekávat nový útok, hlavně ve chvíli, až pozemšťané vypnou ochranné pole. Rodis na vypnutí pole trvala a dosáhla svého. Podařilo se jí přesvědčit piloty, že než se zpráva o tom donese k hlavnímu vládci, Temný plamen stačí přistát. Mezihvězdný kolos kroužil nad planetou Jan-Jach a směřoval k určenému místu. Do moře vklíněný mys byl příliš malý pro obrovský, těžkopádný paprskový hvězdolet. Pozemšťané otevřeli další dvě výhledové šachty a nemohli se od nich odtrhnout. Poprvé se dívali na planetu z tak malé vzdálenosti. Temný plamen dělal poslední obrátky ve výšce dvě stě padesát kilometrů. O něco hustší atmosféra než na Zemi už začínala zahřívat prolétávající koráb. Jan-Jach se nezdála bledě modrá jako rodná planeta astronautů. Převládající odstín byl fialový, velká jezera uprostřed hor vypadala skoro černá a oceány měly sytě ametystovou barvu. Tam, kde nehlubokou vodou prosvítaly mělčiny, bylo moře temně zelené.

Psychologický dohled

Proto tedy existuje rozsáhlá síť Psychologického individuálního dohledu, spolupracující s Radou cti a práva. Je to něco podobného jako Ochrana elektronických spojů v kosmické lodi, ale je to ještě složitější a mnohotvárnější. Čedi poprvé dokonale pochopila úlohu této organizace a měla pocit, jako by neutuchající mateřská péče pozemského lidstva dosahovala svou mocnou rukou až k ní, přes spirálové závity světa Šakti i Tamasu. Dívka si povzdechla, přestala vnímat i přiléhavý kovový skafandr a usnula tak klidně, jak nespala ještě od chvíle, když se hvězdolet přiblížil k planetě Tormans.

Inferno

Za dvě hodiny se Čedi s planoucími tvářemi objevila znovu a beze slova vrátila Rodis krystal mnemozáznamu. Stiskla podávanou ruku a rozčileně vyběhla z kabiny. Přehraný záznam na ni zapůsobil mocným dojmem. Před očima jí s trýznivou palčivostí bez ustání vyvstávaly obrazy, které právě viděla, i když se sebevíc snažila co nejrychleji na ně zapomenout. Znala spoustu podobných historií ze starých knih a filmů, ale až dosud si krutost minulých dob jpředstavo-vala jen abstraktně. Jako všichni lidé na Zemi, i Čedi prošla nejrůznějšími zatěžkávacími zkouškami v obtížných podmínkách. Ale to všechno byla přirozená životní nutnost, již člověk chápal a překonával rozumovým poznáním a psychickou pevností, protože v každém okamžiku pociťoval svou jednotu s všeobecným duchovním proudem lidstva. Čedi věděla, že přes neustálý růst kladných hodnot v životě nové společnosti mohou se vždycky objevit lidé s pokřivenou psychikou, schopní připravit nic netušícímu okolí nepředstavitelné utrpení.

Důvody inferna

„Aby­chom si dovedli představit míru osobního utrpení minulých dob, vymyslili jsme si my historikové systém zkoušek, které označujeme jako infernální stupně. Je to série nejen fyzic­kých, ale i psychických útrap, určených k tomu, abychom se všichni, kdo studujeme éru Rozděleného světa, mohli přiblížit pocitům svých předků. Motivy jejich činů a předsudků se tak stanou pochopitelnější potomkům, které dělí od těch temných dob už několik tisíciletí šťastného života." Čedi naklonila hlavu a soustředěně pohlédla na Fai. „Vy se domníváte, že zde na Tormansu existuje podobné in­ferno?" „Důvod, proč tu celoplanetární oligarchie nastoupila tak rych­le, spočívá v homogennosti obyvatelstva a kultury," vysvětlila jí Rodis. Čedi vstala a při odchodu se ještě ohlédla na nachýlenou Fai, která se v myšlenkách asi zabývala neznámou planetou dole pod hvězdoletem, ale možná také, že myslila na vzdálenou Zemi.

Teorie inferna

"Povězte mi něco o teorii inferna," řekla po chvilce váhání. "Je to pro mě velmi důležité." Rodis přešla zamyšleně kabinu, zůstala stát před poličkou mikroknihovny a přejela prsty po zelených deskách s kódovými značkami. "Ve skutečnosti nejde o teorii, nýbrž o souhrn statistických pozorování spontánních vývojových procesů života, a zejména lidské společnosti na naší Zemi. Až do našich dob se uchovala Dantova velkolepá báseň Božská komedie. Autor zamýšlel napsat jen politickou satiru, ale silou své fantazie vylíčil pochmurný obraz mnohostupňového inferna. Nápis Zanechte vší naděje, umístěný nad pekelnou branou, vystihuje celou bezútěšnost místa, které si stvořila lidská obrazotvornost. Výrazem infernálnosti se stal takzvaný přirozený výběr, něco jako hra v kostky. Každý hod znamenal ztráty milionů životů. Člověk jako myslící bytost procházel dvojím infernem, tělesným a duševním. Zpočátku se mu zdálo, že před životními útrapama a ranami osudu se může zachránit útěkem do přírody. Tak vznikly báje o prvotním ráji. Když se ale podařilo hlouběji proniknout do struktury lidské psýchy, zjistili vědci, že duševní inferno jsou vlastně primitivní instinkty, zajetí, v němž člověk drží sám sebe v domění, že si tak uchovává vlastní individualitu." "A můžete mi prozradit něco o zkouškách, jímž se podrobovali někteří historikové?" zeptala se Čedi. "Zřejmě o mě víte víc, než jsem se domnívala," řekla Rodis, jako by četla její myšlenky. "Ale budiž." S těmito slovy vyňala hvězdicovitý krystalmnemozáznamu a podala ho Čedi.

Soukromá návštěva

Sotva Rodis vstoupila do své kabiny, zazářil její signalizaqční náramek. To Čedi Daan, která se od jisté doby snažila nezůstat s Fai o samotě, prosila aby k ní směla přijít. Když Čedi přestoupila práh, velitelka expedice jí lehce stiskla horké ruce, obemknuté na zápěstích stříbrnými náramky skafandru, a s potěšením se zadívala na dívčin nahnědlý obličej, orámovaný popelavými vlasy. Posadily se na pohovku, a Čedi an Rodis tázavě pohlédla.