Čekání

Členové posádky čekali na úplnou aklimatizaci. Pak budou moci vybudovat nekrytou chodbu a otevřít uzávěry lodi, aby ušetřili zásobu vzduchu ze Země. Olla Dez a Div Simbel snili o výpravě k moři, Grif Rift se Sólem Sajinem přemýšleli hlavně o tom, jak navázat styk s obyvateli Tormansu. Jen s obtížemi se začínali orientovat v životě planety, spřízněné typem obyvatelstva, ale cizí svou historií, sociálním uspořádáním, I zvyky i neznámými záměry. Trpělivost byla jednou z hlavních I vlastností dobře vychovaného pozemšťana a čekání by se snášelo mnohem lépe, kdyby astronauti neměli obavy o své druhy, kteří se pohroužili do proudu života na cizí planetě, vydáni napospas jejím zákonům, jež neznali. Posádka musila být neustále připravena přispěchat jim na pomoc. Všechny spojovací kanály hvězdoletu se sbíhaly do dvou míst: do oblasti 46 na Zadní polokouli a k podvojnému kanálu nařízenému na Střed Moudrosti.

Oči země

Zvuky hned klesaly, hned zase stoupaly a svištivě se rozplýva¬ly v přidušeném řevu. Vzápětí vyšlehl ohlušující jekot a ryk jako výbuch atomové bomby, a hudba naráz přestala. „Co to bylo?" zeptala se Čedi se zatajeným dechem. „Rozloučení s planetou zármutku a hněvu, páté období Rozděleného světa. Touha zničit na planetě život, který se nevydařil, našla vlastně svou realizaci v útěku předků dnešních Tormanťanů."
„A přesto se naše Země znovu vzkřísila a ozdravěla!" „Ale ne celé lidstvo. Zde na Tormansu se všechno opakuje." Cedi se přitiskla k Fai jako k matce.

Temný plamen stál jako divoký útes na suché a opuš¬těné přímořské stepi. Vítr už na speklou půdu kolem hvězdoletu navál zvarhanělou vrstvu jemného písku. Ani jedi¬ná živá stopa nepřetínala zčeřené nánosy. Vzdušnými filtry, které propouštěly zvuk, dolehly občas k pozemšťanům rozmluvy hlídkujících stráží nebo hluk způsobený motory transportérů. Astronauti věděli, že stráže tu stojí proto, aby zabránily kontaktu s Tormanťany, a ne kvůli ochraně hostí před údajnými zločinci. Jediný pokus o útok na kosmickou loď byl státní akcí. Nezastihl posádku nepřipravenu a přístroje pro noční záběry zaznamenaly podrobnosti „bitvy". K boji vlastně nedošlo. „Fialoví", kteří znenadání začali ostřelovat chodbu a vrhli se na její povrchové zařízení, byli odmrštěni ochranným polem a zraněni vlastními střelami. Neja Cholli, příliš horlivá z nedo¬statku zkušeností, zapojila pole náhle na velkou intenzitu. Od těch dob se nikdo k Temnému plameni nepřibližoval. Náhodnému chodci se mohlo zdát, že hvězdolet je už dlouhou dobu zcela opuštěný.