Neuvidíme nic co nám nechtějí ukázat

Pozemšťané až dosud nechápali, že na palácové stráže a nejnižší velitele nelze pohlížet jako na normální, i když nedostatečně vzdělané a špatně vychované lidi, kteří by odpovídali za své činy. Ne, „fialoví" byli morálně defektní a psychicky zlomené bytosti, neschopné vlastního úsudku a beze zbytku oddané vůli nejvyšších náčelníků. K takovému závěru astronauti dospěli, když po krátké Faině zprávě posoudili situaci. „Všichni jsme nadělali spoustu chyb." Rodis přehlédla druhy smějícíma se očima. „Mám vás kárat, když sama cítím chuť nějak rozhýbat a prolomit tu železnou tvrdohlavost, která chce zachovat zdejší obludné poměry?" „Nás úplně deprimoval pobyt ve skladištích informací, prastarých chrámech a jiných zastrčených budovách, až k prasknutí nabitých haldami knih, sešitů, map a dokumentů," řekla Čedi. „Všechno je zplesnivělé a někdy napůl shnilé. Utřídit a srovnat alespoň jedno takové skladiště, to si vyžádá stovky pilných pracovníků. A na planetě je podobných institucí asi tři sta tisíc."' „V umění není situace o nic lepší," poznamenal Gen Atal. „Domy hudby, malířství i sochařství vystavují jenom to, co se líbí Radě čtyř a jejím nejbližším služebníkům. Všechno ostatní, ať staré či nové, leží bez ladu a skladu v uzavřených budovách, kam nikdo nechodí. Do jedné z nich jsem se podíval. Jsou tam hromady slehlých pláten a celé pyramidy zpřeházených soch, pokrytých silnou vrstvou prachu. Srdce se člověku svírá při pohledu na ten hřbitov obrovské tvůrčí práce, snů a nadějí, které lidstvo Jan-Jachu takhle .realizovalo'!" „Všechno je celkem jasné. Když zůstaneme zde, neuvidíme nic, než co se jim zachce nám ukázat," řekla Eviza.

U vás normální, u nás je to vzácnost

„Vy pozemšťané jste buď nesmírně naivní, nebo velmi vychytralí. Copak nechápete, že jste tak krásná jako žádná žena na mé planetě? Krásná, zvláštní a nebezpečná pro naše muže... Už jen když se na vás člověk dívá..." Jantre si nervózně tiskla ruce. „Jak vám to mám vysvětlit? Vy jste zvyklí na dokonalé tělo, stalo se pro vás normou, ale u nás je to výjimečný dar..." Fai položila ruku na obnažené rameno Jantre Jachach. Ta zmlkla a ustoupila. „Odpusťte mi," řekla Fai. Mírně se uklonila, rozmotala turban a okamžitě se oblékla. „Vy jste ale slíbila mému muži nějaké tance?" „Ano, a to budu musit splnit. Nemyslím, že vám to může být nepříjemné. Styk s vládcem planety je zvláštní záležitost a týká se kontaktů mezi našimi světy." „A já do toho nemám co mluvit?" vzplanula znovu Tormanťanka. „Ne!" potvrdila Rodis a Jantre Jachach zmizela, oněmělá hněvem. Fai zůstala chvíli zamyšleně stát a pak pomalu prošla sálem. Silná únava utlumila její obvykle ostrou vnímavost. Prošla druhým sálem v barvě žluté a skořicové a vstoupila právě do poslední, slabě osvětlené chodby, jež spojovala vládcův pokoj s palácovou částí vyhrazenou astronautům, když ucítila čísi pohled. Ze tmy bylo slyšet přidušený zvuk, podobný udivenému a rozpačitému výkřiku. Rodis napjala všechnu svou vůli, přešla mimo, a v tom okamžiku vyběhl za jejími zády přikrčený člověk směrem, odkud předtím vyšla. Hned nato dole něco tupě zadunělo. Jekot devítinožky, volající Rodis, pronikl do nejodlehlejších koutů paláce. Vyběhly stráže. Byl to týž okamžik, kdy se „záchranná četa" propadla podlahou v Sále chmur čili rozhodnutí, jak zněl oficiální název.

Nepřístupná v kovu

Fai Rodis vyšla. Chodila nyní bez doprovodu prázdnými chodbami a opuštěnými sály. V prvním z nich, s růžovými stěnami pomalovanými černými klínovými znaky a lomenými čarami, stála žena. Poznala vládcovu choť, jež dala jméno celé planetě. Krásné rty Jantre Jachach se zkřivily povýšeným úsměvem, zalomená křivka obočí se nehezky přiostřila. „Vidím vaši hru, ale nečekala jsem od vzdělané velitelky cizinců takovou drzost a nestydatost!" Fai mlčela a vybavovala si v mysli sémantiku slov, na Zemi už zapomenutých. Tormanťanku to ještě víc rozzlobilo. „Nedovolím, abyste se tu procházela v téhle podobě!" „V jaké podobě?" Fai se na sebe nechápavě podívala. „Ach tak, myslím, že rozumím, ale váš muž říkal, že mu to činí potěšení." „Říkal," zalykala se hněvem Jantre Jachach. „Vy si neuvědomujete, že jste krajně nestoudná!" a pohlédla na Fai s přehnaným odporem. „Podle vašich mravů se můj oděv nehodí na ulici," souhlasila Rodis, „ale doma? Váš oblek, například, mi připadá mnohem krásnější a daleko vyzývavější." Tormanťanka v nízkém korzetu, s odhalenými ňadry a v krátké sukénce z úzkých proužků, pod nimiž se při každém pohybu objevila holá stehna, vypadala opravdu víc nahá než Rodis. „A kromě toho," Fai se sotva znatelně usmála, „v tomhle kovu jsem absolutně nepřístupná."