Mocná bytost

Vrátili se do zeleného pokoje, který Fai opustila před třemi dny. Čojo Čagas navrhl, aby si odpočinula, ale Fai odmítla. „Pospíchám. Cítím se vinna před svými přáteli. Určitě mají o mě strach. Kvůli filmům z minulosti naší planety jsem na ně
docela zapomněla. Ale jsem vám velmi vděčná za otevřenost a důvěru! Umíte si snadno představit, jak důležité je pro historika setkat se s dokumenty a díly starověkého umění, na Zemi dávno ztracenými." „jste jedna z mála, kdo to viděli," řekl tvrdě Čojo Čagas. „Žádáte ode mě tedy slib, že o tom nebudu hovořit s obyvateli vaší planety?" „Přesně tak!" Rodis mu podala ruku, a znovu se Čojo Čagas pokusil zadržet ji ve své, vtom ale se ozval lehký šelest dorozumívacího zařízení. Vládce se otočil ke stolu a řekl několik nesrozumitelných slov. Krátce nato vstoupil do pokoje rozčilený inženýr Tael. Stanul u dveří v uctivém postojí a poklonil se Cojo Čagasovi, aniž hned zpozoroval Rodis v pozadí pokoje. „Hosté ze Země hledají svou velitelku. Přišli do Sálu rozhodnutí a přivedli s sebou jeden z devítinohých přístrojů. Jaké jsou vaše příkazy?" „Žádné. Jejich velitelka je zde, a hned se k nim připojí. Vy tu ale zůstanete na poradu." Inženýr Tael se otočil a strnul. Rodis v kovu a poněkud vyzývavém černém turbanu, pod nímž zářily její zelené oči, mu připadala jako mocná bytost z neznámého světa. Stála volně a sebevědomě, což bylo nemožné pro ženu Jan-Jachu, zcela odhalená a zároveň tak vzdálená a nedostupná, že pocítil až zoufalou bolest. Fai se na něho přátelsky usmála a obrátila se k předsedovi Rady čtyř:
„Dovolíte, abych se s vámi zas brzy setkala?" „Samozřejmě. Nezapomeňte na svou Ollu a tanec!"

Nádherná

Fai se tak hluboko ponořila do svých myšlenek, že ani nezaslechla, když Čojo Čagas opatrně otevřel pancéřové dveře. Hlavní osvětlení bylo vypnuté. Jen bledé paprsky fialových plynových lamp se křižovaly v přítmí podzemního sálu. Čojo Čagas hned nepochopil, že vidí svou návštěvnici v pevně přiléhajícím skafandru, a lačně si ji prohlížel. Fai se zase vrátila do skutečnosti, seskočila lehce se stolu a pod upřeným pohledem Čojo Čagase přistoupila k židli, kde ležel její oděv. Zastavil ji pokynem ruky. Nechápavě na něho pohlédla a upravovala si vlasy. „Jsou všechny ženy na Zemi tak krásné?" „Já sama jsem docela obyčejná," usmála se Fai a dodala: „Působí vám potěšení vidět mě ve skafandru?" „Ovšem. Jste nádherná." Fai stočila jemný oděv do nadýchaného zámotku a ovinula si ho kolem hlavy jako turban. Seděl trochu nakřivo a dodával jejím pravidelným rysům bezstarostný, trochu uličnický výraz. Čojo Čagas rozsvítil horní světlo, stál a prohlížel si ji s netajeným nadšením. „Je možné, že by ve hvězdoletu byla ještě krásnější žena, než jste vy?" „Samozřejmě. Třeba Olla Dez, ale ta se tu neobjeví." „Škoda." „Požádám ji, aby vám zatančila."

Odtržení od minulosti

Zřejmě stejný pocit naprostého odpoutání od minulosti přinutil předky dnešních Tormanťanů, když se jim kupodivu poštěstilo objevit neobydlenou planetu dokonale vhodnou pro život, aby prohlásili, že přišli z mytických Bílých hvězd a že jsou potomky mocné a moudré civilizace. Nic nestálo v cestě tomu, aby později začali promítat filmy o pozemských hrůzách. Proti nim by se současný život na Tormansu zdál úplným rájem. Ale teď už bylo nebezpečné rušit zakořeněnou víru v nejvyšší moudrost Bílých hvězd i jejích strážců. A existovali určitě i další motivy. Rodis vstala. Svlékla si pseudotormanťanský oděv z jemné látky, absolvovala složitou soustavu cviků a skončila improvizovaným tancem. Nervózní sled myšlenek ustal a Fai byla znovu schopna klidně uvažovat. Usedla na konci mohutného stolu v klasické póze starověkých východních mudrců a soustředila se tak, že všechno kolem ní zmizelo. Před jejím vnitřním zrakem zůstala jenom rodná planeta. Ani ona, specialistka pro nejtemnější a nejkritičtější epochu ve vývoji pozemského lidstva, nedovedla si do té doby představit celou šíři a hloubku inferna, kterým prošel svět na cestě k rozumnému a svobodnému životu, než po epochách Rozděleného světa, Spojeného světa a Společné práce nastoupila konečně šťastná éra Spojených rukou...