Nádherná

Fai se tak hluboko ponořila do svých myšlenek, že ani nezaslechla, když Čojo Čagas opatrně otevřel pancéřové dveře. Hlavní osvětlení bylo vypnuté. Jen bledé paprsky fialových plynových lamp se křižovaly v přítmí podzemního sálu. Čojo Čagas hned nepochopil, že vidí svou návštěvnici v pevně přiléhajícím skafandru, a lačně si ji prohlížel. Fai se zase vrátila do skutečnosti, seskočila lehce se stolu a pod upřeným pohledem Čojo Čagase přistoupila k židli, kde ležel její oděv. Zastavil ji pokynem ruky. Nechápavě na něho pohlédla a upravovala si vlasy. „Jsou všechny ženy na Zemi tak krásné?" „Já sama jsem docela obyčejná," usmála se Fai a dodala: „Působí vám potěšení vidět mě ve skafandru?" „Ovšem. Jste nádherná." Fai stočila jemný oděv do nadýchaného zámotku a ovinula si ho kolem hlavy jako turban. Seděl trochu nakřivo a dodával jejím pravidelným rysům bezstarostný, trochu uličnický výraz. Čojo Čagas rozsvítil horní světlo, stál a prohlížel si ji s netajeným nadšením. „Je možné, že by ve hvězdoletu byla ještě krásnější žena, než jste vy?" „Samozřejmě. Třeba Olla Dez, ale ta se tu neobjeví." „Škoda." „Požádám ji, aby vám zatančila."