Vrhnout se střelhbitě do stojaté vody

Fai ho bez váhání následovala. Čojo Čagas šel se sklopenou hlavou a bez ohlédnutí tmavou chodbou, spoře osvětlenou matnou září věčných plynových lamp. Obrátil se jen u dveří výtahu a vpustil Rodis do kabiny. Ozval se skřípot málokdy používaného mechanismu. Kabina se bleskurychle řítila dolů. Fai, která čekala pohyb vzhůru, zatajila dech. Sjeli do značné hloubky a vystoupili do chpdby, po jejíž jedné straně vedly koleje a železné podpěry. Čojo Čagas se ohlédl, zavedl svou společnici do nevelkého temného vagónu a posadil se k řídicím pákám. Rozsvítil traťový reflektor a vagón vyrazil do neprůhledné tmy s rachotem hodným pravěkých pozemských železnic. Fai se usmála na vzrušeného vládce a oddala se hypnotizujícímu mihotání vertikálních, různobarevné svítících značek. Začala si prozpěvovat. Zpozorovala, že Čojo Čagas pozorně naslouchá a často se po ní ohlédne v rychlých záblescích signalizačních luminoforů.
„Co je to za píseň?" zeptal se přerývaně, když zvyšoval beztak už zběsilý let vagónu. „ Vrhnout se střelhbitě do stojaté vody a vyhledat, zachránit z kalného dna.. .."začala překládat do řeči Jan-Jachu. „Jen tohle?" zvolal Čojo Cagas. „A co jste čekal?" „Něco vojenského. Má to melodii plnou rytmu a síly," řekl a prudce zabrzdil před čtvercem fialového luminoforu. Vstoupili do temného podzemí. Jen čárky ukazatelů svítily slabě na podlaze, jako by plavaly ve tmě. Čagas vzal Fai opatrně za ruku. Přistoupil k čtvercovému sloupu, vyhledal malý otvor, otevřel ho a naslouchal. „Musím se přesvědčit, že vypínač v mém pokoji neselhal," vysvětlil mlčenliyé Rodis. „Jinak při pokusu otevřít sejf s dveřním relé bude každý zabit na místě."