Mohli byhom vás zničit

Zírali míčky jeden na druhého, dokud vládce zas neodstoupil. Otřel si čelo jemňoučkým žlutým šátkem. „Mohli bychom vás zničit," vycenil zuby v úsměvu, který nevěstil nic dobrého, „a místo toho mě nutíte, abych vám ještě skládal účty!" „A ta oběť vás tak tíží?" hlas jí cinkl neskrývaným výsměchem. „Máte strach, že se tu objeví další hvězdolet a že oba zničí vaše města, paláce, závody? Já vím, že vy i vaši pomocníci klidně přijmete záhubu miliónů obyvatel Jan-Jachu, zničení tisícileté práce i zánik velkých výtvorů lidského génia, jen když sami zůstanete naživu! Nemám pravdu?!" zvolala náhle příkře. „Ano," přisvědčil Čojo Čagas. „A čeho taky litovat? Lůzy, nicotných lidí s halířovými činy? Nebo přežilého umění, které leží bez užitku na kupách v zaprášených muzeích? Či nebezpečných fantastů džiT „Jsou to přece lidé!" zvolala Rodis. „Ne, ještě ne!"
„A děláte něco pro to, aby se jimi stali? Já vás nechápu! Nemůže být nic krásnějšího v životě než pomáhat lidem, zvlášť když má k tomu člověk moc, sílu a všechny možnosti.