Na pochybách

"Rifte, kde jste viděl jednoduchý život? Ten je jen v pohádkách. Pro myslícího člověka byla vždy jediným východiskem poznaná nutnost. Může si vybrat buď cestu dolů do otroctví, nebo vzhůru, k poznání a tvůrčí práci.""Máte pravdu sole. Ale jak jim pomoci?" "Vědomostmi. Jenom vědoucí lidé si mohou volit vlastní cestu. Jen oni dokážou vybudovat ve společnosti ochranné systémy, které by vylučovaly despotismus a klam. Výsledek nevědomosti máme před sebou. Jsme na vydrancované planetě, jejíž sociální struktura dovoluje pouze jedné dvacetině obyvatelstva získat vzdělání. Ostatní opěvují rozkoš předčasné smrti. Ale dost už slov. Zmizím na pár dní a zamyslím se trochu nad indikátorem. Předejte balení informací Mentě Kor. " Sol Sajin vyšel. Dlouhá tormanská noc ubíhala jen zvolna. Griff přemýšlel o tom, zda jejich záměr pomoci obyvatelům Tormansu nebyl právě tím zločinným vměšováním, kdy představitelé vyšší civilizace, kteří nechápou zákony cizího života, hrozivě poškodili proces normálního historického vývoje? Lidstvo na některých planetách zobrazilo podobné vměšování v legendách o poslech Satana, o přízracích temna a zla.

Legenda o Jolantě

Když v kabině zmizel obraz parku, řekl sol sajin: "Všechno mi to připomíná legendu o Jolantě, jenže obráceně." "Obráceně?"nechápal Rift. "Pamatujete se na legendu o slepé dívce, která nevěděla, že je slepá, dokud se u ní neobjevil rytíř? Také tady je tajemná zahrada, muž slepý z nedostatku poznání i rytíř ze širokého světa, ale v ženské podobě. Má dokonce i brnění..." Rift se pousmál a lehce zabubnoval prsty na pult. "pořád jedna a táž otázka: činí poznání člověka šťastným, nebo je lepší úplná nevědomost v souladu s přírodou, jednoduchý život, prosté písně?"

Indikátor nepřátelství

Ubohý inženýr dál zíral na Rodis udivenýma očima. Pohled idealisty, myslila si Fai, když ho porovnávala s těkajícíma očima hadonošů nebo s tvrdým, pronikavým pohledem fialových strážců. Učinila smluvené gesto. Grif Rift zapojil zpětnou vazbu. „Seznamte se se svými kolegy na hvězdoletu, Taele," řekla Rodis a ukázala na stereoobraz Rifta a Sajina. „Mluvte ale trochu pomaleji, nemají dostatečnou praxi v jazyce Jan-Jach." Astronautům se nervní a zjevně vlídný Tormanťan zalíbil. Fai se pomalu vydala podél květinových záhonů, aby Tael měl možnost pohovořit si sám s jejími přáteli. „Mohli byste zaplnit mezery v našich znalostech? Můžete nám ukázat Zemi i planety jiných hvězd a nejvyšší vymoženosti jejich civilizací?" ptal se vzrušeně inženýr. „Všechno, co jsme sami poznali!" ujistil ho Rift. „Ale ve vesmíru je stále spousta jevů, před nimiž stojíme jako děti, které nedovedou číst." „Kéž bychom měli alespoň desetinu vašich znalostí," usmál se inženýr Tael. „Říkám ,měli', protože na planetě Jan-Jach jsou lidé, kteří by si mnohem víc než já zasloužili seznámit se s vámi. Jak to udělat? Sem do paláce nemají přístup." „Mohli bychom promítat filmy a hovořit asi tak s tisíci lidmi u hvězdoletu," řekl Grif Rift. „A zajistit jejich bezpečnost," dodal Sol Sajin. Začali posuzovat návrh. Fai se diskuse nezúčastnila. Grif pohlédl občas na její černou postavu, stojící u divně pokroucené plastiky na rozhraní dvou zahradních cest. „Největší obtíž jako vždy není v technice, ale v lidech," shrnul debatu Grif Rift. „Jak je vidět, nedovedete rozeznat psychickou strukturu člověka podle jeho zjevu." „Vy jste to předvídal, když jste mluvil o indikátoru nepřátelství," připomněl Sol. „Pokud ho nemáme, jaký smysl má moje předvídavost?" Fai se k nim přidala a řekla: „Když jsme nevymyslili psychoindikátor, musíme se sami ujmout jeho role. Eviza, Vir a já jsme psychicky víc trénovaní, budeme tedy vybírat Taelovy přátele a známé. Tak získáme první posluchače."

Vyzrazené tajemství

„Pozemšťany?!" vykřikl překvapený inženýr. „Copak vy o tom nevíte?" zachmuřila se Rodis. Předpokláda¬la, že Tael má blízko k Radě čtyř, a domnívala se, že zná tajemství tří hvězdoletů i podzemního sálu v paláci. Inženýr Chonteelo Tollo Frael je tedy první Tormanťan s třídílným jménem, který se dozvěděl tajemství Rady. Tael nezvučně pohyboval rty ve snaze cosi říci. Rodis položila dlaň k jeho spánkům a inženýr s úlevou vydechl. „Porušila jsem slib daný vašemu vládci. Nemohlo mě ale napadnout, že vedoucí zpravodajských středisek celé planety nebude znát její skutečnou historii." „Vy, jak vidím, pořád ještě nechápete, jaká propast dělí nás, obyčejné lidi, od těch, kdo jsou nahoře a kdo jim přisluhují." „Asi taková, jaká je mezi dlouhožijícími a těmi, kdo nemohou dosáhnout vzdělání a musejí předčasně zemřít." „Mnohem větší. Krátkožijící si mohou doplnit znalosti samostatně a vyrovnat se nám v chápání světa, ale my se za normálních okolností nedozvíme nikdy nic kromě toho, co nám dovolí shora." „A vy tedy nevíte, že se zde na planetě Jan-Jach poslouchají někdy přenosy z Velikého okruhu?" „To není možné!" Faj se mírně usmála při vzpomínce na návštěvu bibliotéky v Ústavu společenského uspořádání. Vedoucí hadonoš, polichocen zájmem pozemšťanů, prováděl je ohromným sálem s množstvím sloupů, výklenků, vytesáva-ného kamene i pozlaceného dřeva pokrytého basreliéfy. Hadi podobní květům či snad květy podobné hadům — tento neodbytný motiv se opakoval na stupňovitých výčnělcích horní části stěn, na balkónových mřížkách, na hlavicích i podnožích sloupů. Úzká okna roztínala masívy regálů s knihami a vytvářela na kamenné podlaze změť vějířovitých stínů. Průzračné stropní kopule ozařovaly ve výšce umístěné plastiky zvířat, lastur i lidí v maskách, zkřivených bláznivými či zuřivými gri¬masami. Podél hlavní osy dlouhého sálu stály na bizarních stojanech hvězdné glóby, oddělené od sebe stoly s barevnými mapami. Jediný pohled na ně pozemšťanům stačil. Žádné teleskopy by nedokázaly zobrazit cizí světy do takových podrobností a v takovém přiblížení. Bylo jasné, že Tormanťané občas chytali přenosy z Velikého okruhu.

Temná noc

Šla se sklopenou hlavou a zamyšleně naslouchala inženýrovi. Astronauti, kteří měli malou praxi v hovorovém jazyce Jan-Jachu, rozuměli jeho řeči jen částečně. Vysoká tráva šelestila ve větru, vějířovité nepěstěné keře se zmítaly a těžké disky temně rudých květů se klátily na tuhých stoncích. Malá zahrada byla plna neklidného křehkého života, který zejména silně vnímali astronauti v nepřístupné řídicí kabině kosmické lodi. Kolem zahrady byla tma. Na Tormansu se noční osvětlení soustřeďovalo ve velkých městech, na důležitých dopravních uzlech a v továrnách. Na celém ostatním území planety vládla vždy dvanáct hodin temnota. Malý a vzdálený měsíc Tormansu ji ani nestačil rozptýlit. Ojedinělé hvězdy od galaktického pólu ještě zvýrazňovaly čerň oblohy. Směrem ke středu Galaxie slabě zářila rozmazaná skvrna hvězdného prachu, bezútěšně ztracená v propastech vesmíru. Fai Rodis vyprávěla Tormanťanovi o Velikém okruhu, který pomáhal pozemskému lidstvu už více než půldruhého tisíce let tím, že v něm podporoval víru v moc rozumu a radost ze života, odhaloval mu nekonečný kosmický prostor a zbavoval jeho cestu za poznáním bezúčelného tápání a slepých uliček. To, co jsme dříve sice viděli, ale nechápali, a proto bez užitku míjeli na obrazovkách vnějších kosmických stanic Země, stalo se nám blízké od té doby, kdy bylo objeveno tajemství spirálního prostoru a paprskových hvězdoletů. „Přišla éra Spojených rukou, a tak jsme tu," skončila Rodis vyprávění. „Nebýt Velikého okruhu, mohly uplynout milióny let, než bychom se vzájemně našli, dvě planety obydlené pozemšťany."

Násilí si každý rozmyslí

„Nevadí. Každý bude vědět, že riskuje krk, a dvacetkrát si rozmyslí, než začne s násilím." Horní očko vlevo na okamžik zhaslo, rozsvítilo se a několikrát zamžikalo.
Rift se ulehčené zasmál, vrhl se k pultu a zapojil systém okrajové frekvence. Malá obrazovka pomocné stereovize poslušně zazářila a čekala na impuls. Grif vyřadil zpětný spoj a obrátil se na Sóla Sajina: „Už jsem začal mít obavy, zdálo se mi... Ale vzpomněl jsem si na dohodu s Rodis, že kdykoli se bude chtít se mnou poradit, dá znamení v době, kdy budu mít službu." Sajin zamířil ke dveřím. „Zůstaňte zde! Nečekám žádná tajemství, myslím ta věčná milá tajemství, jediná, která se ještě uchovala na naší Zemi," řekl Rift smutně. Sol Sajin se nerozhodně zastavil. „Možná že s ní bude i Čedi," utrousil Rift. Inženýr se znovu posadil do křesla. Nemusili dlouho čekat. Obrazovka zaplála fialovým přísvitem plynových lamp, typických pro planetu Jan-Jach. V záběru byla nevelká čtvercová zahrada vybíhající od paláce směrem k horám. Grif Rift věděl, že zahradu mají k dispozici pozemští hosté, a nedivil se tedy, když uviděl Fai Rodis pouze ve skafandru. Vedle ní šel Tormanťan s hustou černou bradkou. Rift poznal podle popisu inženýra Taela. Sol Sajin lehce strčil do velitele a ukazoval na roboty ve dvou protilehlých rozích zahrady. — Odcloněný přenos pro soukromé rozhovory, říkal si v duchu Rift, proč tedy mám být při tom já? Odpověď na svou otázku nedostal hned. Fai se nedívala směrem k hvězdoletu a počínala si tak, jako by o vysílači, který sama zapojila, neměla nejmenší tušení.

Co přímý útok?

„A kolik jich zachránily tím, že zničily hordy vrahů?" „Nemohu vám dát za pravdu. To bylo nutné v pravěkých dobách a my o tom víme jen z knih. Nemohu..." Sol Sajin zmlkl, když uviděl, jak se velitel znenadání prudce vzpřímil. Levé zelené oko potemnělo, asi dvakrát zamrkalo, a znovu zazářilo stejnoměrným jasem. Griftova soustředěná tvář ožila, instinktivně zaťaté pěsti se rozevřely. Sajin vydechl úlevou. Oba dlouho mlčeli. „Rifte, velice ji milujete?" Inženýr se lehce dotkl jeho ruky. „Neptám se ze zvědavosti," řekl odhodlaně, „vždyť já také..." „Kdo je to?" zeptal se přerývaným hlasem Rift. „Čedi!" odpověděl Sajin, a když zachytil stín údivu ve veli¬telově pohledu, dodal: „Ano, maličká Cedi, ne skvělá Eviza!" Rift hleděl na levé horní světlo a přitom se prsty opatrně dotýkal vnější řady tlačítek, jako by podléhal pokušení zavo¬lat hlavní město Tormansu. „Rodis neustále riskuje život, to ji ode mne vzdaluje. A za mými zády stojí také stín smrti." Rift vstal, přešel několikrát kabinou a s mírnými rozpaky přistoupil k Sólu Sajinovi: „V jedné staré písni se říká: ,Nevím, co na mě číhá ve tmě vpředu, a zpátky se ohlédnout bojím!'" „K tomu se přiznáváte vy, který mi vyčítá slabost?" „Ano, protože ji vyčítám i sám sobě. A zároveň odpouštím." „Ale co když oni se opováží..." Řekl jsem jí, že rozbrázdím planetu na kilometr hluboko, abych ji našel." „A ona vám to zakázala?" „Ovšem! Řekla mi: ,Rifte, copak byste dokázal něco takového udělat s lidmi?'" Velitel se pokoušel napodobit Fain vyčítavý a smutný tón. „ ,Nesmíte použít ani sebemenšího násilí...'" „Ale co přímý útok na Temný plamen?" zeptal se Sol. „To je jiná záležitost. Třetí Newtonův zákon už pochopili ze zkušenosti. Škoda že se v téhle společnosti euplatňuje při individuálním násilí. Celý jejich život by byl mnohem šťastnější a jednodušší..." „Proto tedy zbraně?" „Právě proto!" „A co když je získají všichni?"