Psychika oběti

"Mluví z vás potřeba obětovat se, nejarchaičtější lidský cit, vlastní všem náboženstvím v historii pravěkých společností. Naklonit si neznámé síly, obměkčit božstva, přidat trvalosti křehkého osudu. Od usmrcování lidí na oltářích před bojem, lovem, kvůli úrodě nebo při zakládání staveb, od kolosálních hekatomb vůdců, carů faraonů, až k nepředstavitelným vraždám ve jménu nesmyslných politických a náboženských idejí či národnostních třenic. Ale my, tvůrci ochranných společenských zařízení, která mají vymýtit hoře a oěti, neměli ybchom se konečně rozloučit s oním starověkým rysem lidské psychiky?" Fai vlídně prohrábla Riftovy vlasy. "Jestliže násilím zasahujeme do života na Tormansu a užíváme pravěkých metod při vzájemném střetávání sil, jestliže vstupujeme na úroveň jejich představ o životě a snech..." Rodis zmlkla. "Už tím přijímáme i nutnost oběti. To jste chtěla dodat?" "Právě to Rifte..."

Obavy jak je lidé přijmou

"Musíme být ve střehu, po neúspěchu s raketami mohou zkusit něco jiného." "Ne ovšem dřív, dokud se nepřesvědčí, že druhý hvězdolet, o němž jsem se zmínila, nepřiletí. To může trvat dva tři měsíce. Do té doby budete v bezpečí, stejně jako my," dodala Fai tiše. Grif jí položil ruku na rameno v teplém kovu a zadíval se do jejích smutných, odvážných očí. "Sama jste určial dobu svého návratu an hvězdolet, Rodis. A měla byste jí spíš zkrátit než prodlužovat." "Chápu vaši obavu, Rifte.." "Představte si, že narazíte na teď absolutního nepochopení a že se vám jí nepodaří prolomit. Bude další pobyt na planetě odůvodněný? Je to příliš velké riziko." "Neumím si představit, že by mohli odmítnout poznatky a vědomosti Země. Vždyť to jsou dveře do ajsné budoucnosti ze života, který je u nich krátký a plný utrpení."