Násilí si každý rozmyslí

„Nevadí. Každý bude vědět, že riskuje krk, a dvacetkrát si rozmyslí, než začne s násilím." Horní očko vlevo na okamžik zhaslo, rozsvítilo se a několikrát zamžikalo.
Rift se ulehčené zasmál, vrhl se k pultu a zapojil systém okrajové frekvence. Malá obrazovka pomocné stereovize poslušně zazářila a čekala na impuls. Grif vyřadil zpětný spoj a obrátil se na Sóla Sajina: „Už jsem začal mít obavy, zdálo se mi... Ale vzpomněl jsem si na dohodu s Rodis, že kdykoli se bude chtít se mnou poradit, dá znamení v době, kdy budu mít službu." Sajin zamířil ke dveřím. „Zůstaňte zde! Nečekám žádná tajemství, myslím ta věčná milá tajemství, jediná, která se ještě uchovala na naší Zemi," řekl Rift smutně. Sol Sajin se nerozhodně zastavil. „Možná že s ní bude i Čedi," utrousil Rift. Inženýr se znovu posadil do křesla. Nemusili dlouho čekat. Obrazovka zaplála fialovým přísvitem plynových lamp, typických pro planetu Jan-Jach. V záběru byla nevelká čtvercová zahrada vybíhající od paláce směrem k horám. Grif Rift věděl, že zahradu mají k dispozici pozemští hosté, a nedivil se tedy, když uviděl Fai Rodis pouze ve skafandru. Vedle ní šel Tormanťan s hustou černou bradkou. Rift poznal podle popisu inženýra Taela. Sol Sajin lehce strčil do velitele a ukazoval na roboty ve dvou protilehlých rozích zahrady. — Odcloněný přenos pro soukromé rozhovory, říkal si v duchu Rift, proč tedy mám být při tom já? Odpověď na svou otázku nedostal hned. Fai se nedívala směrem k hvězdoletu a počínala si tak, jako by o vysílači, který sama zapojila, neměla nejmenší tušení.

Co přímý útok?

„A kolik jich zachránily tím, že zničily hordy vrahů?" „Nemohu vám dát za pravdu. To bylo nutné v pravěkých dobách a my o tom víme jen z knih. Nemohu..." Sol Sajin zmlkl, když uviděl, jak se velitel znenadání prudce vzpřímil. Levé zelené oko potemnělo, asi dvakrát zamrkalo, a znovu zazářilo stejnoměrným jasem. Griftova soustředěná tvář ožila, instinktivně zaťaté pěsti se rozevřely. Sajin vydechl úlevou. Oba dlouho mlčeli. „Rifte, velice ji milujete?" Inženýr se lehce dotkl jeho ruky. „Neptám se ze zvědavosti," řekl odhodlaně, „vždyť já také..." „Kdo je to?" zeptal se přerývaným hlasem Rift. „Čedi!" odpověděl Sajin, a když zachytil stín údivu ve veli¬telově pohledu, dodal: „Ano, maličká Cedi, ne skvělá Eviza!" Rift hleděl na levé horní světlo a přitom se prsty opatrně dotýkal vnější řady tlačítek, jako by podléhal pokušení zavo¬lat hlavní město Tormansu. „Rodis neustále riskuje život, to ji ode mne vzdaluje. A za mými zády stojí také stín smrti." Rift vstal, přešel několikrát kabinou a s mírnými rozpaky přistoupil k Sólu Sajinovi: „V jedné staré písni se říká: ,Nevím, co na mě číhá ve tmě vpředu, a zpátky se ohlédnout bojím!'" „K tomu se přiznáváte vy, který mi vyčítá slabost?" „Ano, protože ji vyčítám i sám sobě. A zároveň odpouštím." „Ale co když oni se opováží..." Řekl jsem jí, že rozbrázdím planetu na kilometr hluboko, abych ji našel." „A ona vám to zakázala?" „Ovšem! Řekla mi: ,Rifte, copak byste dokázal něco takového udělat s lidmi?'" Velitel se pokoušel napodobit Fain vyčítavý a smutný tón. „ ,Nesmíte použít ani sebemenšího násilí...'" „Ale co přímý útok na Temný plamen?" zeptal se Sol. „To je jiná záležitost. Třetí Newtonův zákon už pochopili ze zkušenosti. Škoda že se v téhle společnosti euplatňuje při individuálním násilí. Celý jejich život by byl mnohem šťastnější a jednodušší..." „Proto tedy zbraně?" „Právě proto!" „A co když je získají všichni?"