Jak mám poznat pravdu

„Zvykl jsem si na vaši tvář bez štítku a zapomněl jsem, že všechno ostatní je kovové. Někdy se mi zdá, že pozemšťané jsou jen roboti s hlavami živých lidí," zažertoval vládce a uvedl ji do známé komnaty se zelenými drapériemi a křišťálovou koulí. „Třeba jsme opravdu jen roboti?" odpověděla Fai otázkou a v jejím pohledu i úsměvu byl náznak koketérie a ženské vyzývavosti. Čojo Čagas musil napnout všechnu svou vůli, aby nepodlehli mocné přitažlivosti ženy ze Země. Odvrátil se, otevřel černou skříň a vytáhl odtud cosi podobného starodávné dýmce. Usadil se v křesle proti Rodis a začal kouřit. Přes clonu silně vonícího dýmu pohlížel vládce na ženu před sebou a jeho úzké oči se potáhly závojem zapomnění. Mlčel tak dlouho, že Rodis promluvila první: „Co znamenala vaše slova ,úplně stačí'? Země se vám nelíbila?" „Technicky jsou filmy dokonalé. Nic podobného jsme u nás nikdy neviděli." „Copak tu jde jen o techniku? Mám na mysli naši planetu." „Nemohu posuzovat pohádky. Jak mám poznat, co je pravda a co lež, když neznám z vaší planety nic než ty obrázky?" Fai Rodis vstala, opřela se lehce o hranu zdobeného stolu a pozorně se zahleděla na Čojo Čagase. „Teď právě lžete," řekla přímo, aniž zvýšila nebo snížila hlas, jak to dělali Tormanťané. „Pomozte mi, abych vás pochopila. Jste člověk s vynikající inteligencí, proč se zdráháte mluvit přímo a pravdivě o svých soudech a záměrech?" I Čojo Čagas pomalu vstal, chladný a povýšený. Fai sebou ani nepohnula, když se před ní zastavil s povytaženou šíjí a zaťatými pěstmi nalehl na stůl.