Voláme Fai Rodis

„Kdo se opovažuje rušit klid vládce Jan-Jachu?" vyštěkl zlostný hlas, zesílený elektronickým zařízením. „My, lidé ze Země, hledáme svou velitelku!" zakřičel Vir Norin po způsobu zesilovače. „Nic nevím. Vraťte se do svých pokojů a čekejte, dokud vládci neuznají za vhodné, aby se vám ukázali!" Pozemšťané se na sebe podívali. Čedi pošeptala něco Viru Norovi a astronavigátor se chlapecky zasmál. „Vládce Tormansu to tak dělá!" luskl prsty. V několika vteřinách bylo slyšet lehký ťapot devítinožky a v černém sále se objevil rudě fialový robot. „Co zamýšlíte, Vire?" zeptala se Eviza znepokojeně. „Jen abychom tím Rodis neublížili!" „Horší to nebude. Je načase dát malou lekci všem těm vládcům a povýšencům, kterými se to zde hemží!" Eviza poodešla stranou. Tvářila se kriticky a zvědavě zároveň. Ale Čedi s Genem nadšeně přiskočili k Viru Norinovi. Na astronavigátorův rozkaz vysunula devítinožka kulatou krabičku na tlustém kroužkovitém kabelu. Třpytila se jako zrcadlo. „Zavřete si ušní filtry," nařídil Vir. nepředstavitelný jekot rozťal ticho v paláci. Krabička opsala ve vzduchu parabolu a ohromné dveře se rozletěly dovnitř temného průchodu, odkud bylo slyšeťpolekaný křik. Na Virův pokyn ultrazvuková tryska zmizela pod robotem a postoupila místo obyčejnému zvukovému reproduktoru. „Fai Rodis! Voláme Fai Rodis!" Pod náporem ohlušujícího řevu se začaly shora sypat kousky skla. Lampa, zavěšená mezi sloupy, se rozkývala a zhasla.