Zůstala na bílých hvězdách

Čojo Čagas sebou neznatelně trhl a uhnul před jejíma vševědoucíma očima. „Samozřejmě že ne! Pocházíme z Bílých hvězd, jak zjistili naši vědci. Vy jste úplně jiní. Neumíte se na sebe podívat nezaujatě, a proto nechápete, jak velice se od nás lišíte. Především neobyčejnou rychlostí pohybů a myšlení, spojených zároveň s jistotou a vnitřním klidem. To všechno může člověka vydráždit až k zuřivosti." „To je zlé. Projevujete tím vlastně utajovaný komplex méně-cennosti, který bývá příčinou všech krutostí." „Hlouposti! To se zdá jen vám, lidem, jejichž psychika je nám cizí..."Fai Rodis vstala tak rychle, že se Čojo Čagas překvapením přikrčil jako šelma. Ale žena se jen dotkla křišťálové koule, která ji zaujala zvláštní proměnlivostí a hrou barevných odstínů. „Takové hadačské koule pro autohypnózu dovedli dělat na Zemi jen v Japonsku před pěti tisíci lety. Starověcí mistři je vybrušovali z průzračných přírodních krystalů křemene. Hlavní optická osa krystalu je orientována podle osy koule. K věštění jsou zapotřebí koule dvě. Jedna se nastaví osou vertikálně a druhá horizontálně jako váš Tor... jako vaše planeta. Kde ale máte druhou kouli?" „Zůstala u předků na Bílých hvězdách." „To je možné," souhlasila Fai lhostejně, jako by ztratila zájem o další rozhovor.