Hrůzná historie

O něčem podobném se pravěkým ničitelům lidského rodu ani nesnilo. Atomové bomby v několika vteřinách vyhlazovaly z povrchu země obrovská města. V námořních bitvách se letci jako zápalné pumy vrhali se svými stroji na paluby gigantických lodí. V ohnivých smrštích létali do vzduchu lidé, zbraně, úlomky strojů. Z mořských hlubin vyplouvaly nečekaně ponorky, aby zničily nepřítele raketami s termojadernými náložemi... „Probuďte se, pozemšťanko," uslyšela Fai hlas Čojo Čagase. Trhla sebou a on vypnul projektor. „Vy jste tohle všechno neznala?" zeptal se trochu posměšně. „U nás se nezachovalo tolik filmů z minulosti," odpověděla, jako by se teprve teď navracela do skutečnosti. „Po odletu vašich kosmických lodí byla na Zemi ještě jedna veliká bitva. Naše předky nenapadlo, aby ukryli dokumenty do moře nebo pod zem. Spousta věcí přišla vniveč." Čojo Čagas pohlédl na hodiny. Fai se zvedla. „Připravila jsem vás o mnoho času. Omlouvám se a děkuji vám." Předseda Rady čtyř zůstal stát, jako by o něčem uvažoval. „Opravdu s vámi nemohu déle zůstat. Ale jestli chcete..." „Rozhodně chci!" „Budete potřebovat několik dní!" „Dokážu se delší čas obejít bez jídla. Potřebuji jen vodu." „Tu najdete zde." Čojo Cagas otevřel třetím klíčem další dvířka. „Vidíte ten zelený kohoutek? To je moje vlastní linka pro zásobování vodou," usmál se. „Můžete pít bez obav. Budete zde zamčená, ale signalizační skříň nechám otevřenou. Nepokoušejte se odejít sama. Je tu příliš mnoho nástrah. Materiál z posledních století nestačíte prohlédnout dřív než za tři dny. Vydržíte to?"