Nepřístupná v kovu

Fai Rodis vyšla. Chodila nyní bez doprovodu prázdnými chodbami a opuštěnými sály. V prvním z nich, s růžovými stěnami pomalovanými černými klínovými znaky a lomenými čarami, stála žena. Poznala vládcovu choť, jež dala jméno celé planetě. Krásné rty Jantre Jachach se zkřivily povýšeným úsměvem, zalomená křivka obočí se nehezky přiostřila. „Vidím vaši hru, ale nečekala jsem od vzdělané velitelky cizinců takovou drzost a nestydatost!" Fai mlčela a vybavovala si v mysli sémantiku slov, na Zemi už zapomenutých. Tormanťanku to ještě víc rozzlobilo. „Nedovolím, abyste se tu procházela v téhle podobě!" „V jaké podobě?" Fai se na sebe nechápavě podívala. „Ach tak, myslím, že rozumím, ale váš muž říkal, že mu to činí potěšení." „Říkal," zalykala se hněvem Jantre Jachach. „Vy si neuvědomujete, že jste krajně nestoudná!" a pohlédla na Fai s přehnaným odporem. „Podle vašich mravů se můj oděv nehodí na ulici," souhlasila Rodis, „ale doma? Váš oblek, například, mi připadá mnohem krásnější a daleko vyzývavější." Tormanťanka v nízkém korzetu, s odhalenými ňadry a v krátké sukénce z úzkých proužků, pod nimiž se při každém pohybu objevila holá stehna, vypadala opravdu víc nahá než Rodis. „A kromě toho," Fai se sotva znatelně usmála, „v tomhle kovu jsem absolutně nepřístupná."