Inferno

Za dvě hodiny se Čedi s planoucími tvářemi objevila znovu a beze slova vrátila Rodis krystal mnemozáznamu. Stiskla podávanou ruku a rozčileně vyběhla z kabiny. Přehraný záznam na ni zapůsobil mocným dojmem. Před očima jí s trýznivou palčivostí bez ustání vyvstávaly obrazy, které právě viděla, i když se sebevíc snažila co nejrychleji na ně zapomenout. Znala spoustu podobných historií ze starých knih a filmů, ale až dosud si krutost minulých dob jpředstavo-vala jen abstraktně. Jako všichni lidé na Zemi, i Čedi prošla nejrůznějšími zatěžkávacími zkouškami v obtížných podmínkách. Ale to všechno byla přirozená životní nutnost, již člověk chápal a překonával rozumovým poznáním a psychickou pevností, protože v každém okamžiku pociťoval svou jednotu s všeobecným duchovním proudem lidstva. Čedi věděla, že přes neustálý růst kladných hodnot v životě nové společnosti mohou se vždycky objevit lidé s pokřivenou psychikou, schopní připravit nic netušícímu okolí nepředstavitelné utrpení.