Rysy tváře

V období Velikého okruhu se typ pozemského člověka zdokonalil. Až do konce éry Společné práce, vyznačující se míše¬ním nejrůznějších ras a národností, existovaly dvě hlavní antropologické kategorie: neandertaloidní s pevnou, masivně stavěnou kostrou, a cromagnoidní, jemnější skladby a vysokého vzrůstu, senzitivnější a psychicky labilnější. Bylo úkolem genetiků, aby z každé skupiny vybrali nejideálnější vlastnosti a spojili je v harmonický celek, což se jim podařilo v průběhu epochy Velikého okruhu. V éře Spojených rukou byla čistota typu ještě výraznější, jak viděla Cedi, když srovnávala asketický, jakoby z kamene vytesaný Fain obličej s měkkými rysy Védy Kong. Fai Rodis představovala další stupeň v procesu zvyšování energie a univerzality člověka, jak ho mohla vědomě vyvinout jenom společnost, která se vyhýbala zhoubné specializaci. Byla po všech stránkách statnější a tvrdší nežli žena z éry Velikého okruhu. Jevilo se to v obrysech silného těla s pevnou kostrou a hlavou posazenou na vysoké, ale nikoli štíhlé šíji, v neústupném pohledu očí, jejichž rozestup byl větší než u Védy, i v přiměřeně širším čele a masivnější bradě. Kromě vnějších rysů větší fyzické i psychické síly lišila se Fai Rodis od Védy i vnitřně. Jestliže k Védě by se každý přimkl bez výhrad a s důvěrou, Rodis jako by měla kolem sebe kruh, jehož hraníce se daly překonat jen s námahou. Veda vzbuzovala v lidech lásku na první pohled, Fai úctu smíšenou s bázní. Veda Kong se obrátila k neviditelnému posluchačstvu: „Zazpívám teď dvě písně z válečného období éry Rozděleného světa, které nedávno přeložil Tir Tvist. Melodie zůstala beze změny."