prolog 6

„Jen si to představte!" zvolal Kimi. „Oni se domnívali, že změ­na povrchového náboje částice mění všechny vlastnosti hmo­ty, transformuje .normální' hmotu našeho světa v antihmotu, takže při jejich střetnutí musí nutně dojít k úplné anihilaci! Dívali se na čerň nočního nebe, a nedovedli pochopit, že sku­tečný antisvět je tady, vedle, černý, neproniknutelný, nezachy-titelný přístroji zaměřenými na jevy našeho jasného světa..." „Neplaš se, Kimi," přerušil mladíka učitel, „děláš chybu, když tak špatně posuzuješ předky. Právě v období Rozděleného světa se věda stala vedoucí silou společnosti. I tehdy se šířily ' podobné nespravedlivé soudy o vědeckých předchůdcích. Ale jejich omyly závisely přece na vědecké úrovni doby, v níž žili. Jen si zkuste na okamžik představit, že objevovali stovky ele­mentárních částic mikrosvěta a nevěděli ani, že to všechno jsou jen různé aspekty pohybu v různých rovinách anizotrop-ní struktury prostoročasu."

„Opravdu?" Kimi se zarděl až po uši. Učitel přikývl a rozpačitý chlapec pokračoval v referátu, ale už s mnohem menší vervou:

„Antisvět, černý svět, označili vědci v kódovém jazyce jako Tamas, podle oceánu inertní energie ve staroindické filozofii. Je ve všech směrech protichůdný našemu světu, a proto naši­mi smysly absolutně nezachytitelný. Speciálními přístroji, kte­ré v porovnání s obvyklými pozemskými jsou jakoby obráce­né naruby, podařilo se teprve nedávno poprvé zaregistrovat vnější obrysy Tamasu. Nevíme, jsou-li v něm podobná sou­hvězdí a planetární soustavy jako v našem světě, nazývaném Šakti. Ale podle zákonů dialektiky by měl pohyb hmoty exis* tovat i tam."