Prolog 1

Na škole třetího cyklu začal poslední školní rok.Po jeho uplynutí čekalo žáky tříleté období Herkulových činů, kdy pod vedením vybraných instruktorů bu­dou pracovat na zvolených úkolech. V přípravě na samostat­nou činnost věnovali děvčata a chlapci zvýšený zájem ději­nám lidstva na Zemi a porovnávali je s mnoha ostatními civi­lizacemi dalekých světů Velikého okruhu. Otevřela se blankytně modrá okna s vrchními opalizujícími skly. Za nimi se téměř neslyšně ozýval pleskot vln a šelest vánku v listoví, ta věčná hudba přírody, zvoucí ke klidnému rozjímání. Ticho ve třídě, zamyšlené oči... Učitel právě skončil přednášku. Bez hluku spustil závěsy přes veliké obrazovky, stiskl knoflík a promítačka stereovidea se zasunula pod katedru. Pak se posadil a se zalíbením pozoroval soustředěné tváře před se­bou. Věděl, že chvilku mlčení vystřídají záhy otázky, tím zví­davější, čím hlouběji zapůsobil na mladé lidi nastíněný obraz historie. Učitel čekal na jejich dotazy, snažil se uhodnout, co asi žáky dnes nejvíce zaujalo a čemu z jeho přednášky třeba neporozuměli.. Snad psychologii lidstva z konce epochy Rozděleného světa... ? Nebo hrozným davovým psychózám, které vedly ke zničení kultury a vyvraždění nejlepších lidí? Učitelovy úvahy se přetrhly, když u dvou různých stolků vstali současně hoch a dívka. Pohlédli na sebe udivenýma očima a vzápětí zvedl chlapec ruku dlaní vzhůru, jak bylo při otáz­kách zvykem. „Znamená to," začal mladík, „že veškerá historická zkušenost potvrzuje nevyhnutelné vítězství vyšších forem nad nižšími, a to jak ve vývoji přírody, tak i v jejich proměnách?" „Správně, Larku, ovšem s výjimkou zvláštních shod okolnos­tí, ostatně ojedinělých, jako všechno, co vybočí z obvyklých hranic dialektického procesu vyrovnávání rozdílů," odpověděl učitel. „Jako třeba na Zirdě, kde na mrtvých rozvalinách rostou je­nom černé máky?" zeptala se Puná a vypjala do výšky svou nevysokou postavičku.