Prolog, hodina býka

„Je těžké si to představit, ale .neviditelné slunce Tamasu', to zní rozhodně zajímavě!" vpadl do referátu Rer.

„A neviditelná planeta, obydlená bytostmi, které stejně jako my touží proniknout do bezedných prostor našeho vesmíru!" zazněl Ivettin hlas v zadní řadě.

„A celé hvězdné systémy, galaxie se zápornou gravitací, se zápornými vlastnostmi gravitačních polí tam, kde u nás jsou kladné, s mrtvou nehybností místo našeho pohybu. Všechno úplně obráceně!" připojila se Ajoda, opřená lokty o měkkou okenní předprseň.

„Abych nezapomněl na galaxie. Jejich klasické formy znali už první vynálezci teleskopů," pokračoval Kimi, „ale bylo zapo­třebí několika staletí, než je začali chápat jako reálný odraz vesmírné struktury; jako vlákna, či správněji jako pásy naše­ho světa, prostoupené pásy Tamasu a spolu s ním stočené v nekonečnou spirálu. Ukázalo se, že světlo i ostatní záření se nikdy nešíří vesmírem přímočaře, nýbrž že se stáčejí do spirá­ly, jejíž závity se s narůstající vzdáleností od pozorovatele stále víc uvolňují. Vysvětlila se pulsace světelných vln a jejich zkracování při průniku do hloubi spirály, i zdánlivý rozptyl hvězd a galaxií v nejvzdálenějších závitech. Vědci rozřešili i Lorentzovu rovnici s jejím relativním zanikáním času a na­růstáním hmoty při světelné rychlosti. A při dalším kroku po­chopili nulový prostor jako hranici mezi světem a antisvětem, mezi světem Šakti a Tamasem, kde se vzájemně vyrovnávají a neutralizují protilehlé body prostoru, času a energie. I nulo­vý prostor má tvar spirály, podobně jako oba světy, ale..." Mladík se odmlčel. „Pořád si ještě nedovedu představit, jak vzniká možnost pohybovat se v něm, dosáhnout skoro oka­mžitě libovolného bodu kdekoli ve vesmíru.