Kapitola II na okraji propasti

Čedi, pojďte s námi, jdeme si trochu zatančit," zvala mladou socioložku astronavigátorka Menta Kor. „Práce nám šla dnes dobře, začali jsme s posledním kochleárním programem. Všichni jsou už vyčerpáni rozčilením a vnitřním napětím."
„Výborně, ale nejdřív si musím opatřit partnera. Zavolám Gri-fa Rifta," a Čedi uchopila ciferník svého signalizačního náramku. Menta Kor jí zakryla číselník rukou. „To je zbytečné. Sel právě na verandu." Astronavigátorka zrozpačitěla. „Proč bychom Rifta vyrušovaly? Mám dojem, že přemýšlí o hrozně důležitých problémech."

„Právě proto ho musíme rozptýlit. Zřejmě nevíte, co před časem prožil. Grift totiž ztratil ženu, kterou miloval. Zahynula při průzkumu starověkého skladiště s biologickými jedy. Celá akce si vyžádala jen jediný lidský život. Ale pro Rifta byl právě ten život ze všech nejdražší."
Čedi Daan přistoupila k výtahu, jehož dveře se před ní pohotově otevřely. „Verandou" se nazýval prostor pod kupolí kolem sféroidu s řídicí kabinou. Sloužil k odpočinku a procházkám, ale využíval se i jako tělocvična. A už se tam také bujaře proháněli a krkolomně zmítali Tivisa Henako s Torem Likem. Čedi uviděla Rifta opřeného o zábradlí, s pohledem upřeným na stříbřitou hladinu nádrže naplněné přeskupeným izotopem thalia, nejedovatým a netěkavým. Gymnasté používali bazén pro obtížné cviky v podmínkách normální i zvýšené gravitace. Dívka odvedla inženýra dolů. 1 zasmušilý velitel hvězdoletu se bezděky usmál, když ze své výše hleděl na její zrůžovělý obličej. Tančili pomalu a mlčky. Čedi cítila, jak Riftova strnulost zvolna mizí; jeho pohyby se uvolňovaly. „Za pár dní budou mít astronavigátoři všechna čísla a data pohromadě. Pak se pustíte do práce vy —" Čedi si povzdechla. „Nic prý není strašnější než vstup do nulového prostoru. Možná že..."
„Najdu pro vás místo v řídicí kabině. Je tam malé křeslo za chladičem rychlostního indikátoru. Socioložka přece potřebuje uvidět kořeny vesmíru, krutého a vražedného pro život, který jako racek v noční bouři letí jeho černými propastmi." „Ale přece letí!"
„Ano, a v tom právě spočívá nesmírná záhada života i jeho nesmyslnost. Hmota, jež sama ze sebe rodí síly pro pochopení vlastní podstaty a hromadí informace o sobě samé! Had zakousnutý do vlastního ocasu!"