Kapitola 1, část 5

„Myslím," dodal předseda, ještě než opustil tribunu, „že by­chom měli vybírat lidi pokud možno mladší, a to i na speciali­zovaná místa ve hvězdoletu. Mladí svou spontánností a silný­mi emocemi mají mnohem blíž k éře Rozděleného světa než lidé zralého věku. Proto by se v expedici na Tormans mohli dobře uplatnit." Místo pro vypuštění Temného plamene bylo vybráno tak, aby startu mohlo přihlížet co nejvíce lidí. Danému účelu ideálně vyhovovala rovinatá step, vroubená nevysokými pahorky, na náhorní plošině Revat v Indii. Hvězdolet musil až za hranici naší sluneční soustavy letět s anamezonovými motory, a pak v určeném bodě odstínit svou gravitaci v systému našeho pro­storočasu, tak aby se ocitl na pokraji Tamasu v nulovém pro­storu.
Dvourohé aktivátory magnetického pole se vysunuly k ochra­ně. Lidé na kopcích se ukryli za kovovou síť a navlékli si speciální polomasky, zakrývající spolehlivě uši, nos i ústa vrstvou z měkké plastické hmoty. Na „rozích" aktivátoru za­svítily signály, skoro neviditelné ve svitu tropického jitra. Ze­lená kupole obrovského korábu se zachvěla, nadskočila o de­set metrů a znehybněla na těch nutných několik vteřin, v nichž magnetické amortizační šachty nabraly plnou sílu. Temný plamen visel ve vzduchu a pomalu rotoval kolem ver­tikální osy. Bledý mihotavý sloupec anamezonu se pod ním roztěkal až k hranicím ochranné stěny. Vtom hvězdolet učinil druhý vertikální skok přímo k obloze, a byl pryč. Nečekanost, jednoduchost, a také protivný rezavý svist se ničím nepodoba­ly hřmotným a vítězoslavným startům obyčejných hvězdoletu. Gigantické a hrozivé kosmické lodi odlétaly ze Země majes­tátně, pyšnily se svou silou. Ale paprskový hvězdolet zmizel, jako by utekl.