kapitola 1, část 4

V jedné z horních řad v sále zablikalo třikrát rudé světlo. Zvedl se mladý muž v širokém bílém plášti. „Je třeba zdůrazňovat nebezpečí? Naskýtá se.přece možnost spojit se s bytostmi, které jsou součástí lidstva, vrženou náhodně do nekonečných dálek od rodné planety!" Předseda potřásl hlavou.
„Vrátil jste se z Jupitera, a proto neznáte podrobnosti z celoplanetární diskuse. Jsou-li obyvatelé Tormansu bývalí pozemšťané, pak jejich předkové dýchali tentýž vzduch jako my, mají s námi společné geny, stejnou krev, jak se říkalo v době, kdy odletěli ze Země. A je-li jejich život tak těžký, jak předpokládá Kin Ruch a jeho spolupracovníci, tím spíš si musíme pospíšit. Ale znovu připomínám, že nesmíme užít síly, nemůžeme k nim přijít jako karatelé ani jako věrozvěsti dokonalejšího světa. Bylo by šílenství nutit je, aby změnili svůj život. Proto je zapotřebí co největšího taktu a zcela zvláštních metod při této neobvyklé expedici." „Co si od toho slibujete?" zeptal se člověk z Jupitera. „V každém případě je naší povinností přijít k nim jako lékaři jejich potíží, ať vyplývají z nevědomosti, či ze špatných podmínek na planetě," odpověděl předseda a všichni členové Rady se zvedli jako jeden muž, aby jednomyslně vyjádřili svůj
postoj.
„A co když oni nebudou chtít?" namítl Jupiteřan. Předseda s nechutí odpověděl:
„Obraťte se na Akademii předvídání budoucnosti. Ta už posoudí různé možnosti. My však musíme společně určit velitele expedice, dřív než se členové Rady rozejdou do jednotlivých pracovních skupin!"
Při jméně Fai Rodis, jež byla žačkou Kina Ruchá, historika a znalce Rozděleného světa, zajiskřil celý sál zelenými signály na znamení souhlasu.