V pořádku

Grift Rift, Div Simbel i Sol Sajin sestrčili dohromady svá křesla. V trojúhelníku mezi jejich hlavami a rameny zářil teď nevysoký, křišťálově průzračný sloupec. Uvnitř v sotva znatelné spirále pulsovala tekutina podobná rtuti. Při sebemenším zpomalení či zrychlení jejího toku poskočila vždy jedna z ručiček na gigantických číselnících a ze spodní části řídicího pultu zazněl krátký ostrý hvizd. Hlavy všech tří astronautů se pokaždé trhavě napřimovaly a znovu klesaly, když se ručka vrátila do původní polohy.
Ozval se zvláštní naléhavý signál a dvě. ručky se vychýlily současně. Na pravé obrazovce naskočila tmavá skvrna. Čedi dostatečně znala nové představy o uspořádání vesmíru, aby okamžitě pochopila, že černý útvar je výběžkem Tamasu, an-tisvěta, antigravitace, vesmíru s temnými galaxiemi a neviditelnými slunci. Vzpomněla si, jak jednou Fai zpívala píseň Okamžik mezi světlem a stínem... Opravdu, okamžik. Kolmý panel s číselníky představuje předěl. Stačí jen maličko sklouznout a... Čedi by ráda věděla, co před chvílí pociťovala Fai. Sedí stejně nehnutě jako trojice inženýrů kolem křišťálového sloupce a upírá oči na obrazovky, za nimiž zeje šedá prázdnota, jistě se také pokouší představit si Tamas... ? Čedi však neuhodla myšlenky Fai Rodis. Pocity velitelky expedice byly mnohem trýznivější než u mladé socioložky, protože Fai neztratila vědomí. Její silné, velkolepě vytrénované tělo odolávalo Jlřechodu do nulového prostoru skoro stejně vytrvale jako tel a pilotů paprskového hvězdoletu. Rychle se vzpamatovala a snažila se myslet na pracovnu svého učitele Kina Ruchá ve východní Kanadě, kde se připravovala na expedici. Ale i tvrdá Fai Rodis musila poctivě přiznat, že byla otřesena střetnutím s realitou vesmíru.