Vstup do atmosféry

Kolos Temného plamene se blížil k povrchu planety. Obletová rychlost vzrůstala a vzduch, rozrážený ve výšce několika set kilometrů, se řítil s ohlušujícím řevem kolem nezranitelných stěn lodi, bezpečně chráněných před přehřátím i všemi druhy radiace. Ukázalo se, že i na Tormansu znali přístroje pro pořizování zvukových záznamů oblohy. Sondy zachycovaly vzniklý hluk a pomocí zesilovačů ho rozváděly do pracoven vědců a pozorovatelů, do vysokých věží Nebeských strážců i prostorných sídel vládců. A všem zněl ten monotónní ostrý zvuk jako výhružný signál nebezpečí, oznamující, že se blíží neznámý host, který je lekal i přitahoval. Technici na hvězdoletu pracovali bez oddechu, sestavovali programy a zakládali je do trojokých sondážních raket s tupými hlavicemi. Krátce nato se od korábu oddělily svazky spirálovitých trubek, ukryté v pětimetrových obalech aerodynamického tvaru, opsaly mohutnou parabolu a dotkly se povrchu planety na určených místech. Jeden škrtl o vlny oceánu, druhý proletěl v jeho hlubinách, třetí rozčeřil hladinu řeky a další zbrázdily pole i zelené oblasti
v místech povolených Tormanťany.