Bílé hvězdy

„Musí existovat druhá síť," pokračovala Čedi. „Tam vysílají pravdivé informace. Vládci se nedívají na zfalšovanou skutečnost. To by bylo pro ně nejen bez užitku, ale i nebezpečné." „A vy se chcete napojit na druhou síť?" zeptala se Olla Dez. „Máte tušení o jejích parametrech?" „Vzpomínáte si, jak jsme chytali noční hlášení z observatoří?" Olla se sklonila nad přístrojem vlnového rozsahu. Ručky indikátorů ožily a prohledávaly vysílací kanály. Fai i Čedi napjatě hleděly na slepou obrazovku, na níž se míhaly rozmazané obrysy nebo výrazné čáry. Po několika minutách se ozval hlasitý hovor, a zároveň se na obrazovce objevila prostorná místnost zaplněná řadami stolů s rozloženými tabulkami a nákresy. V pozadí seděli v hloučku muži v rudohnědých a tmavošedých oblecích, naprosto nepodobní lidem, které člověk potkával na ulicích. Byli i mnohem starší než výstřední mládež. „Nechápu tu paniku," řekl jeden z jejich středu. „Měli bychom hvězdolet přijmout. Když si jen pomyslím, co všechno bychom se od nich dověděli —. Jsou to rozhodně lidé s vyšší kulturou, a ke všemu nám tak podobní..." „O to právě jde," přerušil ho jiný. „Ale co by pak bylo s mýtem o Bílých hvězdách?"