Provní pohled na Tormans

Temný plamen se obrovskými skoky řítil po nové dráze. Ještě než se objevily paprskové hvězdolety, říkalo se normálním kosmickým lodím s magnetickými tlumiči inerce „mezihvězdní klokani", protože dovedly tak neuvěřitelným způsobem nabírat rychlost. Div Simbel a Sol Sajin nařídili pilotážní automaty tak, aby zrychlení, let i zabrždění proběhly v jediném cyklu. Celá posádka se pohroužila v hypnotický spánek a po celou dobu neopustila amortizační kabiny. Nikdo na hvězdoletu — kromě robotů, kteří mapovali cestu a vedli palubní žurnál — nemohl pozorovat, jak fialové slunce narůstá a je stále rudější. Zpočátku rostlo pomalu, pak se ale začalo hrozivou rychlostí přibližovat a zalévalo hvězdolet svým žárem. Když dosáhlo v průměru téměř dvou metrů, nevypadalo už jako plochý disk, byla to ohnivá koule s širokou, zářící korónou. Stejně rychle však uskočilo dozadu, jakmile koráb prošel anasteriem, a přijalo rozměry Slunce, jak se jeví pozorovateli ze Země. Hvězdolet přestal opisovat exaktní křivku. Jeho rychlost kles-la na stanovené minimum. V malé oddělené kabině, kde spali Div Simbel a Vir Norin, začaly pracovat budicí přístroje. Krátce nato se všech třináct členů posádky sešlo v pilotážním sféroidu a pozorovali přibližující se planetu: byla druhá v pořadí a obíhala rudé slunce v menší vzdálenosti než Země svou mateřskou hvězdu.