Pod ochranou Rady čtyř

I zde je had!" zvolala Čedi. „Nejdřív na prsou hodnostářů, na bocích aut, a teď i tady, na vládcových dveřích." „Na tom není nic divného," namítl astronavigátor. „Jsou přece původem ze Země, kde se symbol hada často vyskytoval ve starých civilizacích. Představoval oprávněně ďábla, temnou moc, měl hypnotickou sílu." „A nedovedu si představit, jak takovou křehkou a složitou architekturu zbavují prachu," řekla Eviza Tanet, když se k nim přidala. „Bez lidských rukou se to neobejde, je to ale nebezpečná práce," odpověděl Vir Norin. „Zřejmě si tu necení rukou ani života," usoudila Čedi bez rozmyšlení. Její slova přehlušil hlas, který zahřímal z malé kryté věžičky nad branou: „Vítám vás, cizinci. Vstupte bez obav, neboť zde jste pod ochranou Rady čtyř, nejvyšších představitelů národa Jan-Ja-chu, i mě samého, který jsem jejich hlavou..." Při posledních slovech se dokořán otevřela ohromná křídla vrat. Pozemšťané se usmáli. Vládcova ujišťování byla zbytečná. Nikdo z nich necítil ani stín strachu. Astronauti šli po pružných deskách, tlumících jejich kroky. Cesta vedla klikatě a připomínala linie blesku. ,není tu zbytečně mnoho slov o bezpečnosti?" zeptala se Cedi s náznakem netrpělivosti. „A zákrutů," dodala Eviza. Spletí stromů pronikaly obrovské kontury paláce, rozmazaného za kobercem žlutých květů, jejichž ostrá kuželovitá kvě-tenství trčela vzhůru a ani se nezakolébala ve větru. Dveře, vysokánské jako čtyři lidské postavy, vypadaly úzké. Tmavé obložení bylo pokryto lesklými kovovými pyramidkami. Všichni roboti se náhle prudce vyřítili kupředu a vydávali přerývaný výstražný zvuk. Postavili se v řadě přede dveřmi a zahradili astronautům cestu. Ale po několika vteřinách zmlkli a rozestoupili se. „Jehlánky na dveřích jsou pod proudem," vysvětlil Gen Atal na tázavý pohled Fai Rodis.