Zahrady Coamu

. Dlouhé vějířovité větve sahaly až k zemi a jako kulisy překrývaly sousední stromy. Cesta se ztrácela ve stínu jako v hloubi jeviště s nekonečnou řadou dekorací. Kulisovité pně postoupily znenadání místo trojité řadě nevysokých žlutých kuželů, obrácených základnou vzhůru. V trojúhelníkovitých mezerách byl na pozadí temně fialové oblohy vidět pestrými květy porostlý vrchol kopce, který vévodil hlavnímu městu. Holá, čtyři metry vysoká bledě modrá stěna ohraničovala oválné prostranství, v němž se vlnila hustá spleť stříbřitě zelených stromů podobných jedlím. Park a pestrý luční koberec působily překrásně po třísetkilometrové jízdě uprostřed rezavě hnědých stepí pod fialovým nebem. „Co je to za oboru?" přerušila Fai poprvé mlčení a obrátila se ke staršímu hadonoši. „Zahrady Coamu," odpověděl s lehkou úklonou. „Místo, kde bydlí veliký Čojo Čagas a jeho spolupracovníci z Rady čtyř." „Copak my nejedeme do města?" „Ne, náš velký vládce ve své nekonečné dobrotě a moudrosti vám poskytne útulek v těchto krásných zahradách. Budete jeho hosty po celou dobu, než opustíte planetu Jan-Jach... Tak, a jsme u cíle. Dál už se nedostane žádný vůz." Starší hodnostář s neobyčejnou hbitostí otevřel zadní dvířka a vystoupil na sklovitě hladkou plošinku před vraty. Pohnul kotoučkem, který mu zazářil před obličejem, a zmizel v postranním průchodu. Druhý hadonoš, dosud nemluvný, vyzval gestem pozemšťany, aby vystoupili z vozu. Astronauti se shromáždili před branou, protahovali si údy a upravovali hadičky biofiltrů. Vir Norin s Čedi trochu poodstoupili, aby mohli obhlédnout mnohastupňovitou stavbu plnou vnitřních výklenků a zlacených hřebenů, vchod do zahrad Coamu.